Domestikovaní dvouhrbí velbloudi (drabaři, Camelus bactrianus) z různých chovů v obou zemích jsou s vysokou pravděpodobností potomci jedné nepočetné skupiny, nepříbuzné s přežívajícími divokými zvířaty. Ta jsou podle DNA sice také navzájem výrazně příbuzná, ale jejich genetická pestrost neumožnila dojít ke společnému divokému rodiči. Po taxonomické stránce jsou tedy divocí a domestikovaní dvouhrbí velbloudi stále stejný druh, ale s největší pravděpodobností tvoří dva poddruhy - velice vzdálené „příbuzenstvo“.

Porovnání DNA domestikovaných a divokých zvířat rovněž ukázalo, že jejich společný předek žil před 700 tisíci lety. To mimo jiné vysvětluje, proč jsou snahy o oživení krve domácích chovů pomocí divokých samců často neúspěšné.

„Divokou část velbloudů stojí za to zachovat geneticky čistou jako samostatnou skupinu,“ upozornil k objevu asijských kolegů Richard Kock z Londýnské zoologické společnosti. Divoce žije už jen asi tisícovka těchto zvířat v pouštích severozápadní Číny a jihozápadního Mongolska. Divoké populace jednohrbých velbloudů (dromedárů, Camelus dromedarius) již vyhynuly, druh existuje jen v domácích chovech a jako polodivoký.