Se zašitými rty před francouzské policisty předstoupilo sedm mužů, většinou Íránců. Nespokojenost ale vyjadřovali i další migranti vyhnaní ze svých improvizovaných obydlí.

„Mám v plánu vydat se do Spojeného království. Ale jak to mám udělat? Hranice je zavřená a já nemohu dál žít v Džungli (přezdívka tábora v Calais, pozn. red.), protože mě francouzská policie nenechá na pokoji,“ postěžoval si agentuře Reuters 33letý Sarwar ze severního Iráku. V táboře v Calais žije půl roku a odejít odmítá.

Francouzské úřady mu stejně jako všem ostatním nabídly náhradní přístřeší ve vyklizených nákladních kontejnerech, z nichž byly vybudovány obytné buňky. V těch ale Sarwar žít nechce.

Proč zůstávám tady? Kvůli svobodě. Ten tábor je, a tím jsem si stoprocentně jistý, jako vězeníSarwar, uprchlík z Iráku

„Francouzská vláda řekla, abychom šli do tábora, ale ty kontejnery pro život nestačí. Proč zůstávám tady? Kvůli svobodě. Ten tábor je, a tím jsem si stoprocentně jistý, jako vězení. Vycházíte ven a chtějí po vás otisk prstu, vracíte se a znovu ho chtějí,“ stěžuje Sarwar.

Svého anglického snu se stejně jako on odmítají vzdát další stovky migrantů a ve městě tak hrozí humanitární katastrofa.

Lhůta, kterou daly francouzské úřady asi tisícovce běženců na opuštění tábora, vypršela už minulé úterý, policie ale zakročila až tento týden. Varovala zároveň, že má nakázáno v případě potřeby použít násilí. [celá zpráva]

Části džungle, kde vyrostly improvizované školy, modlitebny, právní poradny a dokonce i divadla, zbořeny nebudou, aby se v nich mohli migranti i nadále scházet a využívat služby humanitárních agentur.

Čtyři tisíce lidí

Podle odhadů úřadů žilo před policejním zásahem v táboře Džungle na severním okraji Calais okolo čtyř tisíc lidí. To je sice méně než v září, kdy se ve slumu tísnilo šest tisíc migrantů, cílem je ale snížit obsazenost tábora na zhruba dva tisíce běženců.

Likvidace vybraných částí tábora tak bude pokračovat. Snahy migrantů dostat se do kamiónů či na trajekty mířících do Spojeného království vyostřily britsko-francouzské vztahy a přítomnost uprchlíků začala vadit i obyvatelům Calais.