Článek
Podle nepotvrzených zpráv zahájila ruská armáda invazi na území Ukrajiny. Má česká diplomacie takové informace?
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Tyto zprávy, s nimiž přišlo americké ministerstvo zahraničí, jsem si samozřejmě ověřoval. Ano, z dostupných zdrojů, které moji kolegové permanentně sledují, lze říci, že dochází k jakémusi novému posunu v tom, co nazývám krize kolem Ukrajiny. Termín „ukrajinská krize“ je totiž velmi nepřesný.
Proč?
Kdybych měl ještě ve středu říci, jaký konflikt se tam odehrává, vysvětlil bych to ve třech rovinách: v té čistě technické probíhají vojenské operace regulérní ukrajinské armády včetně nově utvořené Národní gardy a některých dobrovolnických praporů proti nelegálně ozbrojeným skupinám. Ve vnitropolitickém kontextu Kyjev zápasí o přežití ukrajinského státu v té podobě a hranicích, které se objevily po anexi Krymu.
Kdybych k tomu dodal mezinárodněpolitický přesah, tak jde o to, zda budou v Evropě 21. století vznikat nové železné opony a zda to uspořádání, které se vyvinulo po rozpadu bipolárního světa, bude nadále plnit svoji mírovou funkci.
Jak byste takový vývoj popsal?
Když se podíváme na to, co přinášejí zprávy z posledních hodin, vidíme posun z hybridní války, tj. z kombinace obchodní, informační a energetické války spojené s podporováním těchto nelegálních ozbrojených skupin a vyvoláváním chaosu a bezpráví, do fáze války.
Kancléřka Merkelová okamžitě volala prezidentu Putinovi, aby objasnil, zda se skutečně jedná o invazi regulérní ruské armády, a upozornila ho na to, že Rusko nese zodpovědnost za kontrolu svých hranic a za mír a stabilitu v Evropě. Očekáváme ruskou reakci.
Polský premiér neváhal jít na veřejnost se zprávami, jež mu poskytly polské tajné služby ve spolupráci s aliančními orgány, že na Ukrajině skutečně operují regulérní ruské jednotky.
Pokud se tato zpráva potvrdí, jaká by byla přiměřená reakce české diplomacie?
Naše individuální reakce může spočívat v tom, že se nějak vyjádříme, nelze ale očekávat, že budeme podnikat konkrétní kroky, které by měly situaci přibrzdit. Zde je nutná reakce EU a zcela nezbytná bude i reakce NATO, které se shodou okolností příští týden sejde na nejvyšší úrovni. Na veřejnost už prosakují zprávy, co některé země budou požadovat v reakci na rusko-ukrajinskou krizi. Stále ještě váhám s použitím slova válka, které v sobě zahrnuje spoustu rizik a negativ pro evropskou, ale i globální bezpečnost.
EU má připravené scénáře, jak reagovat na přímý vojenský zásah Ruska na Ukrajině. Co můžeme čekat – další kolo sankcí?
Pokud se skutečně potvrdí, že dochází k protiofenzívě v Luhanské a Doněcké oblasti a otevírá se nová fronta u Azovského moře, bude EU opět vtahována do uvažování o krocích, jimž jsme se vždy chtěli vyhnout. Zastávám názor, že sankce mají mít preventivní charakter a nemají být trestem. Dosavadní cílené ekonomické sankce, k nimž byla EU dohnána koncem července po sestřelení malajsijského letadla, jsou v podstatě trestem, a ne prevencí, a pohybujeme se tak v bludném kruhu.
Jak se tedy mělo postupovat?
S odstupem času se zdá, že některé preventivní kroky měly přijít dříve, již v raných fázích konfliktu, kdy docházelo k okupaci a anexi Krymu. Tehdy se asi dalo mnohem lépe pracovat s cílenými personálními sankcemi, vízovými restrikcemi a zmrazováním majetku.
Bylo to příliš symbolické na to, aby si někdo na ruské straně uvědomil, že je EU vážně znepokojena a nechce dopustit vývoj, který neguje poválečný systém mezinárodních vztahů. Dochází totiž k násilné změně hranic, a to je strašný precedens pro bezpečnost Evropy, mluvíme-li navíc o stálém členu Rady bezpečnosti OSN.
Evropa se vzpamatovává z těžké ekonomické krize, těšíme se z každého růstu a sankce přinášejí nové negativní dopady.
Po sestřelení letadla nebylo možné nadále spoléhat na zintenzívňování politického dialogu a diplomacie, protože veřejnost – zvláště v těch postižených zemích – dostala své vlády pod obrovský tlak. Do té doby platilo, že část evropské veřejnosti byla lhostejná k tomu, co se na Ukrajině dělo.
Kdo to letadlo sestřelil, však zatím nevíme. Vyšetřovací zpráva dosud nebyla zveřejněna.
Vyšetřování bylo od začátku značně ztíženo. Šlo o to, že Rusko poskytovalo nesystémovou vojenskou podporu nelegálním ozbrojeným skupinám a z různých zachycených telefonických rozhovorů bylo patrné, že je tam nějaký problém. Objevila se zde snaha, aby sankce nebyly úplně plošné a aby Rusko nebylo izolováno a ekonomicky poškozeno, protože tím zároveň poškozujeme sami sebe. V politickém rozhodování je nutné mít i morální dimenzi, a nejen ekonomický kalkul.
Zpět k EU: Jaká by tedy měla být konkrétní evropská reakce?
Potenciál rusko-ukrajinského konfliktu je daleko horší než v případě bývalé Jugoslávie. Počty obětí a míra destrukce sice zatím nejsou tak vysoké, tehdy ale Rusko na Balkáně nemělo přímé zájmy. Zde Moskva dává zcela jednoznačně najevo, že stojí o změnu geopolitické rovnováhy a že si nepřeje, aby se země Společenství nezávislých států přibližovaly k Unii. Vidí v tom předstupeň možného členství v NATO, které je stále symbolem porážky a uzbrojení SSSR. Mluvíme o nejzávažnější a nejrozsáhlejší krizi po pádu železné opony.
Co se týče možných kroků, jsem přesvědčen, že nové kolo sankcí nepřesvědčí prezidenta Putina ke strategickému obratu jeho politiky k Ukrajině. Je třeba s Ruskem vytrvale politicky pracovat a nabídnout mu, ať si určí své podmínky. Pak bychom ale čelili různým dilematům, zda by postmoderní Evropa 21. století byla ochotna akceptovat koncepty mezinárodních vztahů z 19. století – zóny vlivu a podobně.
Šlo by o to, že pokud by byla podobná podmínka definována, určité země by neměly právo rozhodovat o své strategické orientaci a neměly by plnou suverenitu rozhodování. Toto ohromné dilema se objevuje už teď, neboť už je jasné, o co Rusku jde.
