Nicola Edgingtonová volala čtyřikrát na tísňovou linku 999, aby byla zatčena. Nikdo z policistů si ale neověřil, že žena v roce 2005 ubodala svou matku, a kvůli tomu soud rozhodl, že musí strávit zbytek života v psychiatrické léčebně.

Ošetřující lékař přesto v roce 2009 doporučil její propuštění, protože její stav se stabilizoval. V srpnu 2011 jí umožnili vysadit léky, když uvedla, že je těhotná. V osudný den žena žádala o převoz do nemocnice, ale tam se jí nevěnovali.

Opakovaně proto volala na polici, aby ji zavřeli, ale ta nezasáhla. Nakonec nemocnici ve Woolwichi opustila, na ulici nastoupila do autobusu, který ji odvezl do Bexleyheathu v Kentu, kde si koupila za dvě libry kuchyňský nůž a zaútočila na 22letou Sally Clarkovou. Pak sebrala řeznický nůž, kterým zabila 58letou Sally Hodkinovou.

Pak z místa činu utekla, policie ji za sedm minut zadržela.

Dvě doživotí

Vražedkyně dostala u londýnského soudu Old Bailey dva doživotní tresty za vraždu a pokus o vraždu s tím, že bývalá prostitutka a striptérka nesmí být propuštěna dříve než za 37 let. Odmítl obhajobu ženy, že trpí paranoidní schizofrenií, která u ní byla dříve diagnostikována. Podle expertů byla diagnóza mylná. Nedostala tak nižší trest za přiznání se k zabití za snížené příčetnosti.

Soudce Brian Barker při vynesení rozsudku řekl: „Jste manipulativní a extrémně nebezpečná.“ Podle něj si sama zvolila, co udělá, a musí za to nést zodpovědnost.“

Vraždě šlo zabránit

Vraždě ale šlo zabránit, protože fatálně selhala policie i zdravotníci. Nezávislá komise pro stížnosti policie ale zdůraznila několik klíčových okamžiků selhání sboru. Policie neověřila, že žena byla odsouzena za vraždu a další telefonáty nebrala vážně.

Osudné ráno plné omylů

Edgingtonová požádala ve čtyři ráno o převoz na psychiatrickou kliniku. Policista si ale neověřil v policejním rejstříku, že jméno ženy figuruje v případu zabití. I tak ji policisté ve 4:30 převezli do Nemocnice královny Alžběty ve Woolwichi, kde se s policistou pohádala, protože mu řekla, že nechce čekat sama na sestru. O patnáct minut později recepční vražedkyně řekla, jestli ji nechají zase zabít někoho, jako to udělala už dříve? Ta jí jen odpověděla, aby se uklidnila.

V 4:52 Edgingtonová volala na linku 999, kde řekla: „Když jsem se naposled takto cítila, někoho jsem zabila. Můžete pro mne, prosím, poslat auto?“ Operátor jí to slíbil, ale o pět minut dospěl k závěru, že není potřeba zásahu.

Žena proto v 5:13 opět zavolala na linku 999, kde řekla, že je vražednice a „požádala, aby byla zavřena, než někoho zraní“. O šest minut později opět policie dospěla k závěru, že není potřeba její přítomnost. Když se nic nedělo, v 5:21 zavolala opět, prohlásila, že je nebezpečná schizofrenička a jestli policie nepřijede, tak někomu ublíží.“ Až zavolala v 5:27 počtvrté na 999, policie kontaktovala nemocnici.

Sestry Hakim Boampongové se Edgingtonová dočkala v 5:30. Požádala, aby byla umístěna na uzavřené oddělení, což sestra odmítla se slovy: „Dobrovolně jste do nemocnice přišla, takže nepotřebujete být zavřená.“ Přesto ji odvedli ke sloužícímu lékaři Akintayovi Idowuovi. Ten ji 6:40 pozdravil v čekárně, ale nevěnoval se jí.

V 7:06 Edgingtonová odešla. Žádná ze sester se jí nevěnovala a nešla za ní, což je stálo místo. V 7.19 lékař Idowu zavolal policii, aby ženu zadržela. Ta už ale byla na cestě do Kentu.