Hlavní obsah

Breivik nejprve mířil na nohy, až když děti ležely, střílel je do tváří

– Oslo • Aktualizováno
Právo, vpl

Po mladých lidech, kteří se utopili, když prchali z ostrova Utoya před kulkami střelce Anderse Behringe Breivika, pátrá speciální policejní ponorka. Hloubka moře uprostřed fjordu dosahuje 200 metrů, mezi Utoyou a pobřežím zhruba 40 metrů. Breivik děti na ostrově střílel mnohdy nejprve do nohou, teprve poté je střílel do tváří.

Foto: Reuters

Norské komando dorazilo na ostrov Utoya. Vyděšení lidé se schovávali před šílenou střelbou.

Článek

„Voda má patnáct stupňů. Ti chlapci a dívky naskákali do vody v teniskách, teplákách, bundách a pokusili se přeplavat 500 metrů na břeh. Hledám ty, kteří šli ke dnu v promočeném oblečení, a ty, kteří už dál nemohli plavat, protože je zasáhla kulka do hlavy. Pohřešuje se pět lidí,“ řekl listu Süddeutsche Zeitung Morten Pedersen (37), který operaci řídí.

Teprve když leželi na zemi, střílel je dum-dum municí do tváří. Některé děti měly obličeje znetvořené k nepoznání
šéf policejní operace Morten Pedersen

Prohledávanou část moře si rozdělili do šachovnice a pečlivě, bez spěchu pročesávají políčko po políčku. Dva spolupracovníci mají na motorovém člunu monitor, na němž sledují, jak operace na mořském dně pokročila.

Pedersen předtím v neděli pomáhal při vytahování mrtvých těl, která plavala na hladině, a těch, jež kulky dostihly ještě na ostrově. "Nebyl to příjemný pohled. Atentátník teenagerům nejprve mířil na nohy, aby jim zabránil v útěku. Teprve když leželi na zemi, střílel je dum-dum municí do tváří. Některé děti měly obličeje znetvořené k nepoznání,“ vysvětluje.

Jako by spali

Policejní specialista už viděl mnoho utopených. „Není v nich nic hrůzostrašného, jak neustále ukazují hororové filmy. Mrtví ve vodě vypadají klidně, jako by spali. Jenom pokožku mívají světlejší, než je obvyklé,“ podotýká.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: Norsko truchlí za oběti masakruVideo: Reuters

Po pětici pohřešovaných chybí zatím jakákoli stopa. „Zůstanu a najdu je, i kdyby to mělo trvat týdny. Musím pořád myslet na jejich rodiče.“ V úterý v noci panoval nad fjordem klid. „Bylo takové ticho, že se mi v jednu chvíli zdálo, že slyším dětské volání o pomoc,“ uzavírá policista.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám