Drtivá většina dětí s lehkým mentálním postižením se v současné době vzdělává odděleně podle samostatných osnov s jiným obsahem učiva. Od září zůstane vše při starém pro děti, které budou na druhém stupni.

Žáci prvního stupně se budou vzdělávat podle individuálních plánů s mírnějšími nároky. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) dříve uvedla, že v praxi se na jejich výuce nic nezmění.

Důležité bude doporučení poradny

Na jednání sněmovního školského výboru ministryně již dříve uvedla, že pokud se s lehkým mentálním postižením nepojí jiné zdravotní problémy, mohou se tito žáci vzdělávat společně se zdravými spolužáky.

Případná individuální integrace bude záležet na doporučení poradny, která by měla brát v úvahu názor rodičů. Karvaiová však takovou integraci považuje za prakticky obtížně proveditelnou.

„Není to jenom o minimálních výstupech, ale o organizaci, časové dotaci předmětů,” řekla.

V běžných školách je méně pracovních činností

Například pracovní činnosti mají děti na prvním stupni jednu hodinu v každém ročníku, u lehce mentálně postižených je to nyní každoročně tři až pět hodin. Na druhém stupni je rozdíl ještě větší.

Lehce mentálně postižení tráví v dílnách, kuchyňkách nebo na zahradách šest až sedm hodin týdně. V běžných základních školách je na tento předmět vymezeno po jedné hodině od 7. do 9. ročníku, ale nemusí mít podobu klasických dílen. Některé běžné školy ani potřebné prostory nemají.

A co cizí jazyky?

Disponibilních hodin, které budou moci školy využívat, je na vyrovnání tohoto rozdílu málo, řekla Karvaiová. Upozorňuje, že také ještě nebyla vyřešena otázka vzdělávání lehce mentálně postižených v cizích jazycích.

Nyní mají angličtinu až v závěrečných dvou ročnících, na běžných školách je ale povinná od 3. třídy a na 2. stupni se k ní přidává druhý jazyk.

„Není jasné, zda angličtina bude moci být na 1. stupni úplně zrušena. Zatím se mluví o tom, že bude moci být na 2. stupni nahrazen jiným předmětem druhý jazyk,” uvedla Karvaiová. Angličtinu od třetího ročníku považuje u lehce mentálně postižených za nesmyslnou.

Zatímco na prvním stupni si ještě individuální integraci do běžných tříd umí představit, na druhém už je to podle ní nemožné. Zejména proto, že se požadavky na znalosti v řadě předmětů liší natolik, že by učitel musel vést dva paralelní výklady.