Pedagogické fakulty se zaměřují zejména na odborný obsah jednotlivých předmětů. Pracovat se třídou jako se skupinou ale po absolutoriu učitelé neumějí, ačkoliv to odborníci z tohoto programu považují za jejich základní kompetenci.

Šikanu většinou všichni tají

Program Minimalizace šikany, který funguje od roku 2005, se zaměřuje na praktickou pomoc při nastavení preventivních a intervenčních procesů školy proti šikaně. Vzdělává významnou část pedagogického sboru i vedení školy a poskytuje školám podporu.

Vzhledem k tomu, že šikanu oběť, agresor i svědci většinou skrývají, je bez hlubších znalostí o tom, co se ve skupině děje, obtížně řešitelná.

„Víme, že i dobrý učitel s výbornou pedagogickou intuicí, pokud není poučen o dynamice vývoje šikany, zasáhne chybně, šikanu nevyřeší a tím nepřímo podpoří její další vyhrocení,” uvedl Kotík.

Několik fází šikany

Šikana má několik fází, které popsali také zástupci Linky důvěry. „Od prvotního vylučování člena skupiny, přes vytvoření silného jádra agresorů a stanovení pokřivených norem ve skupině, až po totalitní vládu šikanujících, kdy oběť nemá šanci se nijak bránit. Ve vyšších stadiích se ztrácí přirozená odvaha postavit se agresorům, říci jiný názor, upozornit na nepravosti,” uvedli.

Sledovaný případ pražské průmyslovky měl zřejmě stejný vývoj. „Velmi pravděpodobně před odhalením existovaly desítky indicií, které by vytrénovaný tým včas zachytil a nenechal dojít do tohoto stadia,” uvedl Kotík.

Setká se s ní necelá polovina žáků a každá škola

Program Minimalizace šikany absolvovalo asi 170 škol, proškoleno bylo více než 2000 pedagogů a vedoucích pracovníků. Existují i další programy zaměřené na prevenci a řešení šikany. Je ale na školách a učitelích, jestli si v záplavě různých vzdělávacích programů vyberou právě toto téma.

Celostátní výzkum Michala Koláře z roku 2001 uvádí, že 41 procent žáků se stává během školní docházky obětí šikany.

„Důležitá zpráva je, že šikana se týká absolutně všech škol,” poznamenal Kotík. Školy už si to podle něj připouštějí. Čím dál méně uvádějí, že šikana u nich není a nic takového neřeší.

Vliv na celou skupinu

Šikana se netýká jen oběti a agresora, ale všech členů skupiny. Posouvá totiž její kulturu a normy chování.

„V naší třídě je normální, že když nás někdo štve, tak ho popliveme, sníme mu svačinu, nemluvíme s ním a tak dále,” uvedl Kotík jako příklad.

Podle Kotíka zřejmě neexistují data, která by postihovala přímo šikanu žáků vůči učiteli. „Nicméně školy, které neumějí šikaně předcházet, zachycovat ji a efektivně řešit, velmi pravděpodobně budou zasaženy šikanou jak mezi dětmi, tak mezi dětmi a učiteli, a to obousměrně,” doplnil.

Neznalí učitelé často nevědomky svým působením ve třídě šikanu spouštějí a podporují. „Přitom oni jsou tím aktérem, který je zodpovědný za nastavení a udržování zdravých vztahů v třídním kolektivu,” dodal.