U zrodu časopisu stál krátce po skončení druhé světové války básník František Hrubín a traduje se, že dlouho nemohl přijít na to správné jméno. Podle jedné verze mu inspiraci přinesla titulní báseň z Kytice Karla Jaromíra Erbena, v níž květina připomíná dětem jejich matku. Podle jiné legendy Hrubínovi prý u holiče přinesla na mysl drobnolistý kvítek voňavka – a básník rovnou pospíchal za Ladou, aby mu namaloval název. Kde je pravda, se už dnes asi nezjistí.

Jisté ale je, že právě Josef Lada se nemalou měrou podílel na úspěchu nového časopisu, k jehož založení Hrubína inspirovaly i jeho děti, tehdy pětiletá Jitka a čerstvě narozený Vít. Malíř a spisovatel, dobře známý dětským čtenářům díky svému kocouru Mikešovi, ilustroval celé první číslo, tedy s výjimkou zadní strany obálky.

Spousta knižních příběhů nejprve vyšla v Mateřídoušce

Na zadní straně se zabydlel na celých sedm ročníků kreslený seriál Ondřeje Sekory o Ferdovi Mravencovi, první z dlouhé řady komiksů, které se v Mateřídoušce objevily. Na jejích stánkách vycházel nejen Ferda Mravenec, ale také kuře Napipi, Rumcajs, Obrázková kronika českých dějin od dvojice Kalousek a Adla nebo kocour Vavřinec.

Všechny tyto dnes již důvěrně známé příběhy nejprve vycházely v Mateřídoušce a teprve potom putovaly do knižních vydání nebo se staly předlohou televizních Večerníčků. Časopis přitom nabízel na pokračování nejen kreslené příběhy, vyšla v něm třeba i kniha Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu nebo Pipi Dlouhá punčocha.

Šéfredaktoři Mateřídoušky (prvním byl František Hrubín, který ji vedl do roku 1948) měli vždy dobrý „čich“ na kvalitní autory. Kromě Hrubína a Lady pro časopis kreslili nebo psali Jiří Trnka, Kamil Lhoták, Adolf Born, Miloš Nesvadba, Václav Čtvrtek, Jiří Žáček nebo Radek Pilař.

Z mladší generace pak i Pavel Šrut nebo Jiří Dědeček, dětské periodikum dávalo ale svého času prostor také tvůrcům, kteří byli jinde na indexu. Pod pseudonymem pro časopis psal Jan Skácel, z angličtiny překládal Jaroslav Kořán.

Mateřídouška se přizpůsobila době

Po listopadu 1989 se časopis podobně jako jiné domácí dětské tituly musel potýkat s novou konkurencí. Mateřídouška se musela přizpůsobit, přibyla atraktivní témata – počítače, geocaching nebo články o filmech. Na obálce s Ladovým logem se tak v uplynulých letech objevili třeba Harry Potter, náctiletí upíři či animovaní Mimoni.

Prodaný náklad Mateřídoušky se pohybuje kolem 30 000 kusů (tedy na úrovni ABC), někdejších 350 000 výtisků je už jen dávnou vzpomínkou.

Mateřídouška před 70 roky navázala na dlouhou tradici českých časopisů pro děti, jejíž počátky se datují až do 19. století. Za první republiky děti nejčastěji sáhly po Malém čtenáři, který vycházel v letech 1882 až 1941, a podobně jako do Mateřídoušky do něj ve své době psali významní autoři – Eliška Krásnohorská, Adolf Heyduk, Karel Václav Rais nebo Josef Václav Sládek. Pro ty starší pak byl určen například Mladý hlasatel (1935­–1941), ve kterém vycházely příběhy Foglarových Rychlých šípů.

Nabídka titulů se výrazně rozšířila od 50. let. Na stánky přibyl Ohníček (1950), Věda a technika mládeži (1952), ABC mladých techniků a přírodovědců (1957), Sluníčko (v roce 1967 se od Mateřídoušky oddělila část pro nejmenší čtenáře) nebo Sedmička pionýrů (1968).

Většina ze zmíněných titulů ale nepřežila změny po roce 1989. Mateřídouška a vedle ní také Sluníčko a ABC ale stále mají čtenářům co nabídnout i v době, kterou stále více ovládají online média.