Statistiky dokazují, že podle domácích úkolů si lze dovodit, z jakého rodinného zázemí žák pochází. A s jistou nadsázkou dodat, že rozdíly mezi dětmi vzdělaných a dobře situovaných rodičů a dětmi z nižších vrstev se tak kvůli domácím úkolům prohlubují.

Týká se to dětí celého světa, byť v různých zemích jsou rozdíly odlišné. Ukázal to průzkum PISA 2012 mezi 15letými dětmi 60 zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

V ČR je rozdíl v porovnání s ostatními zeměmi malý a žáci se tu nad úkoly netrápí tolik, jako ve většině ostatních zemí.

„Domácí úkoly mohou být břímě pro studenty ze znevýhodněného prostředí. Například nemají doma tichý studijní kout, nebo nemají na úkoly čas kvůli rodinnému a pracovnímu vytížení. Jejich rodiče je možná dostatečně nevedou, nemotivují a nepodporují při domácích úkolech, protože jsou třeba pracovně přetížení, nebo nevědí jak pomoci apod.,“ popisuje zpráva PISA.

Kvůli nedostatečné domácí přípravě se pak žákům zhoršuje prospěch, zatímco žákům z motivujícího zázemí se zlepšuje. Rozdíl mezi nimi se tak zvětšuje.

„Proč dělat mraky DÚ?“

Mezinárodní průzkum ale také prokázal, že počet hodin strávených domácím cvičením neznamená, že budou žáci dosahovat lepších výsledků automaticky.

Například Finsko dosahuje tradičně nejlepších výsledků v Evropě a i v celosvětovém měřítku patří za jeden z nejlepších školských systémů na světě. Jejich žáci ale věnují domácím úkolům nejméně času ze všech - v průměru méně než tři hodiny týdně.

Čeští žáci jsou hned na třetím místě za Finskem a Jižní Koreou, s domácími úkoly si lámou hlavu jen o něco více než tři hodiny a stačí jim to na průměrné výsledky v testech PISA.

Na druhou stranu Rusko, jehož žáci se trápí nad úkoly průměrně téměř 10 hodin týdně, dosáhlo ve všech sledovaných oblastech (matematika, čtenářská gramotnost a přírodní vědy) podprůměrných výsledků.

O významu domácích úkolů má své pochybnosti třeba ředitel 1. ZŠ v Novém Městě na Moravě Otto Ondráček.

„Preferuji spíše méně domácích úkolů. Abych si myslel, že všichni doma sedí nad úkoly, tak naivní ještě nejsem,“ řekl Právu Ondráček, mimo jiné také učitel češtiny.

Podle něj mají žáci učivo pochopit ve škole a DÚ má fungovat jen jako zpětná vazba, zda látku skutečně pochopili.

„Pro mě je také důležité, když budou děcka mezi sebou spolupracovat a budou spolu řešit problém a vyřeší ho, nebo si ho dovysvětlí mezi sebou. Nepotřebuju, aby sepsaly mraky úkolů, které 90 procent žáků opisuje ve škole,“ dodal.

Podle Ivany Molkové, ředitelky ZŠ Lukavice na Šumpersku není na DÚ nejdůležitější zapamatovávací funkce, ani procvičování vůle, ale to, že se jejich prostřednictvím dovídá rodič o dění ve škole.

Pochvala za odpovědnost

„Když už nic, tak dítě musí před rodičem ten úkol vytáhnout a pobavit se s ním, co má dělat, nebo jak ho má dělat. Navážou tak rozhovor o tom, co bylo ve škole,“ řekla Právu Molková. Zdůraznila také, že procvičovat se má to, co už dítě jednou zvládlo, a nenechávat práci na rodičích.

Ze své zkušenosti potvrdila, že souvislost mezi rodinným zázemím, zpracováním domácích úkolů a školním prospěchu skutečně existuje, ale diskriminaci dětí ze sociálně slabšího prostředí v tom nevidí.

„Záleží jen na tom, jak k tomu ten učitel přistoupí. Všichni víme, odkud to dítě pochází. Pokud to dítě vypracuje úkol samo, i když ne zrovna valně, tak ho mohu pochválit, že ho udělalo samo. Ve výsledku je jeho zodpovědnost mnohem větší, než těch, které k tomu dokopali rodiče,“ uvedla.

Ředitelka pelhřimovské ZŠ Osvobození Vladimíra Madronová připouští, že „pokud jsou rodiče vzdělaní a lépe situovaní, tak na to asi dbají víc“. Nedostatky rodinného zázemí by však prý měla „vybalancovat“ škola. „Alespoň se posnažit, ale ne vždy je ten výsledek odpovídající,“ uvedla.

Čínský dril

Studie mimo jiné ukázala, jak se v čínské Šanghaji domácí dril vyplácí. Žáci zde vypracovávají DÚ průměrně 14 hodin týdně. Rozdíl mezi sociálně slabšími a zvýhodněnými je nejmarkantnější. Ti první pracují doma kolem 11 hodin týdně, ti druzí bezmála sedmnáct. A ve všech předmětech je Šanghaj na špici.

Nejmenší rozdíly mezi dětmi v rámci jejich socioekonomického původu a času stráveného u DÚ byl zaznamenán v Turecku, kde jsou na tom všechny děti vesměs stejně, a to zhruba čtyři hodiny týdně. Výsledky mají malí Turci ve všech sledovaných oblastech podprůměrné.