„Je to názorný příklad, který ukazuje, že ,nevinný‘ mikroorganismus, který v sobě máme, dokáže ovlivnit chování i poznání. Mnoho fyziologických rozdílů mezi osobou A a B je zakódováno v souboru genů, který dědíme po rodičích, nicméně za některými z nich stojí různé mikroorganismy v našem těle a způsob, jakým ony a naše geny na sebe působí,“ uvedl doktor Robert Yolken z Johns Hopkins University, který výzkum vedl.

Jeho tým se rozhodl odhalit účinky ATCV-1 poté, co prozkoumal mikroby v hrdle duševně nemocných lidí a nalezl tam stopy viru. Prozkoumal proto duševní vlastnosti 92 lidí, z nichž čtyřicet virus mělo.

Ukázalo se, že lidé s rostlinným virem byli horší v testech sledujících rychlost a přesnost zpracování zrakových vjemů. Podle studie, kterou zveřejnil
časopis Proceedings of the National Academy of Sciences, dosahovali horších výsledků i při pokusech týkajících se udržení pozornosti.


Dokázali ji udržet kratší dobu než lidé bez ATCV-1 a navíc se dali snadno vyrušit. Jak uvedla Elizabeth Pennisiová z časopisu The Science, „účinky (viru) byly relativně mírné, ale významné“.

Myši dopadly stejně

Účinky viru pak Yolkenův vědecký tým zkoumal i na myších. Zjištěné rozdíly mezi hlodavci s ATCV-1 a bez něj byly velmi podobné výsledkům u lidí. „Vytvořili pitomější myši nebo aspoň myši, které hůře zvládaly některé úkoly,“ uvedl Michael Byrne z časopisu Motherboard.

Podle neurobiologa Mikhaila Pletnikova, který se na výzkumu podílel, to odhaluje „společné mechanismy, které mnoho mikrobů používá k ovlivnění poznávacích funkcí u lidí i zvířat“.

Profesor James Van Etten z University of Nebraska, který odhalil virus ATCV-1 v řasách, připomněl, že tyto výzkumy „ukazují, že mikroorganismy v našem těle mají větší vliv než cokoli jiného, co kdo předpovídal“.

Podle Yolkena je to upozornění, abychom „se podívali na to, zda můžeme zlepšit poznání lidí a jejich chování změnou ve složení jejich mikrobiomu“, tj. skladby bakterií a virů v těle.

Virus ATCV-1 byl už před několika lety objeven v mozku mrtvých lidí, nebylo však jasné, zda se tam dostal už před smrtí, nebo až po ní.

Když je ale Yolkenův tým nalezl i v hrdle duševně chorých, zaměřila se pozornost na souvislost mezi ATCV-1 a duševním zdravím lidí.

Zatím není jasné, jak se tyto viry na lidi přenášejí. Byly totiž zjištěny i u lidí, kteří neplavou, a kteří je tedy nemohli získat v nějaké vodní nádrži.