Článek
Na jaře mu kvůli koronaviru zrušili kvalifikační závod v Abú Dhabí dva dny před odletem. Nakonec se i paralympiáda, stejně tak jako celá olympiáda v Tokiu, přesunula na příští rok.
Devětadvacetiletý Ondřej Zmeškal z Třebíčska ale nevzdává naději, že se příští rok na nejvyšší metu v podobě olympijského závodu dostane. Pravidelně trénuje i závodí. Naposledy se v sobotu 15. srpna účastnil v Příbrami mistrovství republiky v olympijském triatlonu.
Příbramský triatlon obnášející plavání na vzdálenost 1,5 kilometru, čtyřicetikilometrovou jízdu na kole a běh na 10 kilometrů dokončil Zmeškal v čase 2 hodiny 35 minut a 37 sekund. I když se nejlepší časy pohybovaly pod dvě hodiny, Ondřej závodil v konkurenci zdravých sportovců.
Nejlepší čas měl při jízdě na kole, která je pro něj přitom technicky nejtěžší. „Na kole jsme byli mezi deseti nejlepšími, běžecká trať ale byla technicky náročná, takže jsem nemohl běžet podle svých představ,“ poznamenal Ondřej.
Ondřej Zmeškal (vpravo) se svým kamarádem a trasérem Markem Peterkou (vlevo)
Běh je jeho hlavní a nejmilejší disciplína, které se věnuje už několik let. Aktivní sportovec má přitom za sebou mnoho úspěchů, kterých dosáhne jen málokterý zdravý člověk.
Zvládl uběhnout několik maratonů, z toho jeden na Velké čínské zdi, stal se „železným mužem“, když v Německu uběhl závod Ironman a za deset dní zdolal 600 kilometrů napříč republikou od západu po východ.
Zdraví mu podlomil inkubátor
Ondřej se narodil předčasně v sedmém měsíci. Z inkubátoru, kde trávil své první týdny života, si odnesl poškozený zrak i sluch. „Na levé oko jsem neviděl od malička. Tam mám poškozený oční nerv. Na pravém jsem měl slabší sítnici, takže do budoucna něco hrozilo, ale na jedno oko jsem viděl,“ popsal s tím, že trpí i sedmdesátiprocentní ztrátou sluchu.
Zlom přišel ve dvaceti letech, kdy přestal vidět i na druhé oko. Náběh na to měl už od střední školy. „Když jsme stěhovali na internátě nábytek, tak jak jsem zabral, popraskala mi sítnice na zdravém oku,“ vysvětlil. Následovalo několik operací, kdy se mu lékaři snažili zachovat v oku zrak. Poslední nakonec nedopadla podle očekávání.
„Měl jsem zakalenou čočku, kterou mi měnili a při operaci došlo k poškození sítnice natolik, že nyní vnímám jen světlo a tmu,“ popsal Ondřej. Přijít o zrak ve dvaceti, na začátku dospělého života, byl pro něj nepředstavitelný šok.
Prvním parťákem Ondřeje Zmeškala na běhání byl jeho vodicí pes Black.
„Trvalo asi rok, než jsem se z toho vyhrabal. Člověk si samozřejmě říká, proč se to stalo zrovna mně. Musel jsem si uvědomit, že nemá smysl utápět se v depresích, nemělo a nemá to smysl,“ popsal.
Nejhorší podle něj byla ztráta nezávislosti. „Zrovna jsem byl ve věku, kdy jsem byl nejvíc soběstačný, mohl jsem řídit auto, dojít si kamkoliv. A pak najednou, jako lusknutím prstu, je člověk závislý na ostatních lidech,“ dodal.
Smysl našel ve sportu
Vyučený zahradník brzy našel zalíbení ve sportu, kterému se věnoval už jako malý. Najít ten správný však bylo těžké. „Většina sportů pro nevidomé je o zvuku, například u fotbalu jsou rolničky v míči. Ale já neslyšel, odkud na mě míč letí,“ vysvětlil.
K běhaní ho nakonec dostal jeho kamarád Lukáš Nožička, který už tehdy nadnesl, že by to jednou mohli dotáhnout na olympiádu. „Mávl jsem nad tím rukou. Pak mi to ale tak uzrálo v hlavě, říkal jsem si, že by to vlastně šlo,“ zavzpomínal Ondřej.
Postupně začal běhat i na maratonech, ten nejtěžší uběhl před čtyřmi lety v Číně. „Byl to maraton na Velké čínské zdi, který obnášel i 5164 kamenných schodů. Každý byl jinak velký a příkrý, takže to bylo opravdu těžké, protože normálně si zvyknu na tempo, délku kroku, ale tady to nešlo. Pro mě to byl ale takový začátek, který mě dostal zase dál,“ popsal sportovec. O svých zážitcích z tohoto běhu se nedávno podělil v knize Temnotou po Velké čínské zdi.
O rok později ke svým úspěchům zařadil i absolvování intenzivního triatlonového závodu Ironman. Do té doby neplavec se rychle naučil správné techniky plavání a v německém Regensburgu nakonec závod, který obnáší plavání na 3,8 kilometru, 180 kilometrů na kole a běh na 42 kilometrů, zdolal za 11 hodin a skončil na 6. místě i mezi zdravými závodníky.
V roce 2018 pak uskutečnil 600 kilometrů běhu napříč republikou. „Bylo to v deseti dnech, celkově jsem uběhl přes 300 kilometrů, pak jsem měl záněty v nohou, takže jsem zbytek dojel na tandemovém kole,“ popsal. Cílem akce bylo vybrat co nejvíce peněz do dobročinné sbírky pro zrakově postižené děti.
Běh a plavání na provázku, na kolo ve dvou
Závody triatlonu podstupuje Ondřej Zmeškal s pomocí traséra, se kterým si závodní trasu prochází a který mu pak nahrazuje oči. „Na důležitých závodech si je procházíme předem. U plavání se například otáčí kolem bójky, takže je důležité vědět, na který směr se mám připravit. Na kole si vizualizuju trať, abych věděl, co mě čeká,“ popsal.
Nevidomý sportovec Ondřej Zmeškal dobíhá do cíle závodu Ironman v Německu.
Nechat se vést očima druhého člověka, obzvlášť ve vysokých rychlostech, které při sportu nabírají, je podle nevidomého triatlonisty především o důvěře. „Tím, že je můj kamarád a trasér Marek Peterka zkušený závodník a má už spoustu zkušeností, tak vím, že mu můžu v závodě stoprocentně věřit,” vysvětluje Ondřej.
Každá disciplína se přitom řídí podle jiných pravidel. „V plavání trasér plave vedle mě. Máme takovou 80centimetrovou gumičku a kolem pasu pás. Takhle jsme spojeni ve vodě mezi sebou a on naviguje. Je ale těžké se někam probojovat, protože ostatní závodníci ve vodě nevidí, že nevidím,“ směje se Ondřej. Cyklistickou disciplínu pak zvládají na tandemovém kole, kdy šlapou s trasérem oba dva.
Disciplínu absolvuje Ondřej Zmeškal na tandemovém kole se svým trasérem.
„Na běh máme deseticentimetrovou gumičku, kterou držíme v ruce a běžíme vedle sebe. On už mě vlastně jen naviguje,“ dodal Ondřej s tím, že si s trasérem často rozumí beze slov.
„Samozřejmě máme nějaká znamení, že prostě ubereme nebo to nejde tak rychle, ale protože už spolu závodíme nějaké tři roky, víme už, co sami od sebe máme čekat,“ řekl.
Svým aktivním životem Zmeškal dokazuje, že i přes různé handicapy si člověk může plnit své sny. Dosáhnutí nejvyšší mety v podobě závodění na paralympiádě ho ještě čeká.