Článek
Za dobu Blechovy služby se Šumava změnila k nepoznání. Největší revoluce prý nastala s přílivem majitelů kol, zejména těch horských. „Taková kola za komunistů vůbec nebyla," uvedl. S příchodem cyklistů se změnilo množství i druhy úrazů, ke kterým horští záchranáři vyjíždějí. „Stejné to bylo, i když se začalo jezdit na snowboardech," uvedl.
Opravdu výrazně se změnilo záchranářské vybavení. „Dříve jsme dostali větrovku a odznak. Dnes je vše profesionální. Vybavení plně odpovídá podmínkám, které na Šumavě panují," řekl.
Turisté podle něj navštěvují stejná místa, která jsou neustále přecpaná, a jinde je prázdno. „Ty lokality nejsou tolik propagované jako třeba Kvilda, Boubín nebo Poledník. Ale kdo jel přes Cikánské údolí, Kratušín, Záblatí, Dobrou Vodu, Křišťanovice a Volary, tak musí uznat, že lepší výhledy na Šumavě nenajdete," uvedl.
„Zdědil” to po tátovi
Cesta na Šumavu byla na konci 70. let pro mladého sportovce ze Strakonic logická. Od dětství rád lyžoval a jezdil na kole. „Zdědil jsem to po tátovi," uvedl. Po škole pracoval ve strakonických strojírnách ČZ a firma ho vyslala, aby dělal sportovního a kulturního referenta právě v podnikovém rekreačním středisku na Kubově Huti, což se skvěle doplňovalo s jeho dobrovolnickými službami. Takto fungoval v 80. letech a na počátku 90. let. Pak se věnoval práci se dřevem.
„Mám průmyslovku a s přestávkami se tomu věnuji celý život," popsal. K tomu si po celou dobu přivydělával jako instruktor v lyžařské škole, na Kubovce, ale také na Zadově. Za dlouhé hodiny strávené při službách Horské služby dostávají dobrovolníci jen diety a záchranářské vybavení. „Taková věc se nedělá pro peníze. Všechno je to o lásce k lidem a k horám," uvedl.
Záchranářů je stále málo
Za dobu, co je ve službě, ošetřil stovky lidí, několika zachránil život. Párkrát už se mu to nepodařilo. „Pamatuji na jednoho umrzlého, který jel z Kubovky do Horní Vltavice. Měl upito, spletl si domy, nemohl se dostat dovnitř, tak si sedl na práh a usnul," uvedl.
Šumavská horská záchranná služba zasahuje v zimě i v létě na více než 1000 kilometrech čtverečních. Na území dohlíží 12 profesionálů a 24 dobrovolníků. Podle Ivana Blechy je to málo. Ale není kde brát.
„Přihlásí se nám například deset zájemců, nakonec u toho zůstane jeden," vysvětlil. Až odejde na odpočinek, bude mít své dny o hodně prázdnější. „Vždyť jen v lednu jsem měl 17 služeb. Důležité ale je, že neztratím kontakt se Šumavou a s Kubovkou. Dále budu pracovat jako instruktor lyžování," uzavřel.