Fejeton Mariana Pally: Dveře
„Zavírej ty dveře! Copak máš v zadku oje?“ Volávala na mě babička a já si vždycky představoval, jaké by to asi bylo, kdybych měl v zadku dlouhý kus dřeva a jestli bych ho takovým způsobem vůbec unesl, nebo jestli bych ho jen tak za sebou netahal po zemi a babička by zase nevolala: „Nadzvedni ty oje! Podřeš podlahu!“ Zdálo se mi to jako neřešitelný problém a byl jsem velmi rád, že ty oje v zadku nemám, i když se tak zdánlivě chovám.
Marian Palla: Dveře
FOTO: Marian Palla, SALON, Právo
úterý 24. listopadu 2009, 11:00
Ovšem co s mladou generací? Neměly by se oje něčím nahradit? Ale čím? Všechno, s čím přijde mládež do styku, se den ode dne zmenšuje. Například mít dnes v zadku mobil, neznamená žádný problém a pravděpodobně bych s ním klidně zavřel dveře i já. Jediné, co se neustále zvětšuje, jsou televizory a tady by to už šlo. Například zvolání „Zavírej ty dveře! Copak máš v zadku televizi?“ by možná zabralo.
Problémy s dveřmi jsou pochopitelné. Tuhle speciální ucpávku díry s klikou a zámkem nepoužívá žádné zvíře, ani ryba, natož pták. Dveře také oplývají spoustou symbolů. Otevřené dveře znamenají vstřícnost, pohostinnost, na druhou stranu průvan a krádeže. Zavřené dveře zase naznačují, že tudy to nepůjde, že někdo není doma, nebo nás nemá rád, či se bojí průvanu.
Je také zvláštní, že všechno důležité se odehrává za dveřmi a málokdy před nimi. Například můj kamarád jednou vešel dveřmi do obchodu a už ho nechtěli pustit zpátky. Našli mu totiž v tašce bagetu, o které on tvrdil, že si ji koupil včera. Pokud by obchody neměly dveře, nikdy by se nedostal do tak trapné situace.
Marian Palla
FOTO: Archív
A nakonec bych se rád zmínil o dveřích v knihách. Dnes i školák ví, že dveře tu byly dříve než knihy (mám na mysli knihy tištěné). Napřed se dveře objevovaly v knihách sporadicky, ale časem se bez nich žádná neobešla. V románech i povídkách bylo brzy jasné, že pokud se v nich mají vyskytovat nějaké postavy, budou muset sem tam projít dveřmi tam, popřípadě i zpátky, nebo jenom tam, pokud nějaká postava odchází definitivně z domu, a nebo zase definitivně dovnitř, když má v domě zemřít. Nejčastěji se dveře objevují v románech a detektivkách, méně často v cestopisech a docela sporadicky v básních. Nevím, proč se v básních vyskytuje tak málo dveří. Možná se básníci za dveře stydí, asi nejsou dost romantické, špatně se rýmují, nebo překážejí v lásce. Pokusím se to teď vyvrátit: Dveře / co jsem se světem nachodil / sem a tam / dveře otvíral a zavíral / sem a tam / a nakonec ani tu rakev / nezavřu.
Jak je vidět, civilizace bez dveří, nebo kdyby byl krtek velkej jako prase, by vypadala úplně jinak.
Marian Palla, SALON, Právo
Kultura
Legenda psychobilly vystoupí na Strahově
Slavní velšští představitelé psychobilly Demented Are Go vystupují tuto sobu v Praze na Strahově. Hrát před nimi bude domácí soubor...
Diego Feijóo chápe design jako svébytné umění
Práce španělského designera Diega Feijóo jsou vystaveny v pražském Institutu Cervantes pod názvem Co, proč a jak (dle tří základních...
Buty zůstávají nezaměnitelní a vtipně poťouchlí
Radek Pastrňák, Richard Kroczek, Milan Straka, Milan Nytra a Petr Vavřík ze skupiny Buty připravili po delší pauze další porci nezaměnitelných...




