Článek
Pekárková nás provádí životem americké střední a nižší třídy svižně, s umírněnou ironií a bez nároku na vševědoucnost. Není to veselý pohled, ale přesto se čtenář čas od času pousměje. Pekárková žila v Americe poměrně dlouho a ledacos velmi dobře vypozorovala, přesto, jak sama říká, neumí odpovědět na otázku, jaká vlastně Amerika je. Proto píše jen o tom, co jí zaujalo, neobjektivně a plná emocí - a to je dobře.
Zemi za velkou louží autorka zjevně miluje i nenávidí. Už úvodní citát je nejen vtipný ale i vyčerpávající: Amerika, země neomezených možností a nemožné omezenosti. Přesně o tom celá kniha je. O tom, že státní školství je v USA hrozné a průměrný člověk je (podle českých měřítek) nevzdělaný. O tom, že černoši jsou často bezdůvodně naštvaní na všechny bílé včetně Evropanů a požadují "respect", jinak vás s ostatními "nigga homeboys", čili kámoši, zbijou či zastřelí. O tom, že Američani mají obrovské možnosti, ale nechce se jim přemýšlet o cizích zemích - vaše názory je vlastně nezajímají a přesto se vás na všechno ptají.
Pekárková s nadhledem popisuje, jak Američané všechno ženou do extrémů. Feminismus, náboženství, pozitivní diskriminaci. V Americe prostě musíte dodržovat pravidla hry - tohle dělají černoši, tohle zase běloši. Takhle chodí rockeři, takhle gangsta a takhle vyšší střední třída. Černoši neposlouchají country a mají široké kalhoty. Běloši jezdí v jeepech a mají pušky. A mají rádi drogy, i když to možná nepřiznají.
Taky vám (Evropanovi) všichni řeknou, že Bushe nevolili, jenže Bush je prezidentem! Jak je tohle možné? Prostě země neomezených možností.
Iva Pekárková: Šest miliard Amerik, Petrov 2005