Hlavní obsah

Zuzana Gabrišová: Poezie bolesti i smíření

Právo, Salon

Výběrem několika dosud nepublikovaných básní představujeme překladatelku, učitelku angličtiny, ale zejména básnířku Zuzanu Gabrišovou.

Článek

Zuzana Gabrišová (1978), absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, příležitostná překladatelka, od listopadu 2004 učitelka angličtiny na jedné z brněnských základních škol, se představila zatím dvěma básnickými soubory.

Pod pseudonymem Vojtěch Štětka vydala v roce 2002 v edici Tvary ve čtrnáctideníku Tvar sbírku Dekubity (tímto jménem také podepisovala verše v časopisech Weles, Host a Sedmá generace i v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří aj.) a loni jí pod jejím vlastním jménem vyšla v nakladatelství Větrné mlýny sbírka O soli.

Je pro ni charakteristická otevřenost, syrovost, nadhled a často sarkastické pointy, v jejích verších se objevují osamělé ženy, opuštěné děti, nevěsty bez věna, panny bez Krista, opilci beze jména, z podvědomí vystupují terezínské obrazy popravených Židů. Píše poezii plnou bolesti i smíření, nenaplněné lásky i vědomí smrti, působivostí připomínající rané blues, africké lidové písně či zpěvy romských žen.

***

minuly jsme se u popelnic

pak na mě zavolala

bundu teplejší než já

co bych mohla mít tak na vyhození

své jedny zimní boty...

pak si pod schody navlíkla ponožky

který plánovala vzít dětem

a mluvila o Bohu že mi cosi

oplatí

 možná ty ředidla kterými se ovoněla

možná ty její promočené nohy

nebo dvě mandarinky pro její

možná spící

děti

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám