Článek
Anderle oslaví v září osmdesátiny a ve výstavní síni Hollar v Praze najdeme k tomuto jubileu výběr jeho nejznámějších grafik právě z období 60. až 80. let, kdy se mu nejvíce dařilo.
Soubor byl získán českými sběrateli z Německa z pozůstalosti Anderleho obdivovatele, který shromáždil dvě stě grafických listů. Takový soubor se dnes už nedá sehnat a ani sám umělec ho ve svém archivu nemá. Jeho vystavení, alespoň v reprezentačním výběru, je hvězdným návratem Jiřího Anderleho do českého umění.
Dnes už totiž žije generace mladých výtvarníků, která něco podobného pohromadě v této kvalitě neviděla. Přitom právě grafikou dokáže Anderle oslovit současné publikum se stejnou intenzitou jako v době, kdy zaujal renomované zahraniční znalce a kurátory od Centre Pompidou v Paříži až po Metropolitní muzeum v New Yorku.
Anderle byl podvakrát v letech 1982 a 1984 přizván do mezinárodní expozice benátského bienále a v roce 1981 obdržel Grand Prix na Mezinárodním bienále grafiky v Lublani, což je ocenění považované ve světě za jakousi Nobelovu cenu za grafiku. Právě z období jeho největšího mezinárodního ohlasu je na výstavě v Hollaru nejvíce grafických listů.
To nejlepší z tvorby
Základní jsou dvě témata. Citace děl starých mistrů doby renesance a baroka, kdy autor použije známý motiv, který v různých variantách obměňuje nebo posouvá v čase. A pocty přátelům, jakými byli historikové umění Jiří Kotalík a Jiří Mašín, básník a výtvarník Jiří Kolář, malíř Jan Smetana nebo spisovatel Bohumil Hrabal.
Jako doplněk se na výstavě objeví Anderleho „výstražné cykly“, v nichž existenciální úzkost, ať už je k ní podnětem hrozba války, stárnutí, nebo samota, pronásleduje Anderleho jako moderní apokalyptická vize. Škoda jen, že chybí připomínka Iluze a reality, série maleb, která dostala i grafickou podobu. Grafiky vystavené v Hollaru jsou skvostné a nadčasové. Lze je bez rozpaků vystavit vedle Dürerovy Apokalypsy a Goyových Hrůz války a Anderle obstojí jako rovný mezi rovnými. Je to tím, že perfektně zvládnuté grafické řemeslo v různých technikách bylo povýšeno na velké umění charakteristické invenčností a originalitou.
K osmdesátým narozeninám Jiřího Anderleho (14. září 1936) se kurátorům Martinu Zemanovi a Liborovi Gronskému podařilo představit publiku to, čím umělec nejvýrazněji zasáhl do dějin evropského moderního umění.
Z výstavy také pochopíme, proč byl právě on jako jeden z mála žijících českých umělců zařazen do čtyřiatřicetidílného slovníku výtvarného umění The Dictionary of Art, který vyšel v Londýně a v New Yorku v roce 1996.
Bohumil Hrabal výstižně napsal v knize Domácí úkoly z pilnosti, že Anderle přinesl svými cykly grafickou i malířskou epopej moderního života kmitajícího mezi Dantovou Božskou komedií a Rimbaudovým Pobytem v pekle. O tom je Anderleho výstava v Hollaru.
Bilance toho nejlepšího, co v grafice vytvořil, je nejen oslavou fantazie a kreativity, ale také zrcadlem života a smrti, nadějí a obav, lidských tužeb a snů. Prostřednictvím Anderleho vizí lze modernost definovat jako osobitou výtvarnou sebereflexi světa. A umění s velkým U zaručuje v tomto ohledu jeho nadčasovost.
Bilance k umělcovým osmdesátinám je nejen oslavou fantazie a kreativity, ale také zrcadlem života a smrti, nadějí a obav, lidských tužeb a snů
| Jiří Anderle |
|---|
| Galerie Hollar, Praha, do 22. května |