Článek
Odbor památkové péče jste řídila devět let za prezidenta Václava Klause a tři roky za Miloše Zemana. Znamenala výměna prezidenta zásadní obrat ohledně památkové péče na Pražském hradě?
Neřekla bych. Památková péče na Pražském hradě má tradičně vysokou úroveň a pevně věřím, že se to hned tak nezmění. Za Václava Klause byl rozsah restaurátorských prací obrovský. Největší zásahy byly provedeny v katedrále svatého Víta, ve Starém i Novém královském paláci a v Ústavu šlechtičen, kompletní rekonstrukcí prošla i Jízdárna, Míčovna a jižní zahrady Hradu. Náročné bylo restaurování Královského letohrádku nebo kaple sv. Kříže se svatovítským pokladem. Díky spolupráci s profesionály z nejrůznějších oborů byl ovšem výsledek vzorový. Prezident Zeman převzal Hrad ve velice dobrém stavu, nicméně v práci se dál pokračuje. K největším akcím patří rekonstrukce areálu Nejvyššího purkrabství. Její první etapa již byla dokončena, druhá je před spuštěním.
Zažila jste jako vrchní hradní památkářka konfliktní situace?
Občas samozřejmě nastávaly. Nicméně vždycky se vše vyřešilo, někdy opravdu na té nejvyšší odborné úrovni. Nikdy jsem za svůj názor neměla postih. Ten názor jsem si ovšem musela umět obhájit.
Zajímalo prezidenty Klause a Zemana to, co se děje na Hradě nejen v oblasti památkové péče, ale kultury vůbec?
Václav Klaus chtěl informace o všem. Pořádal pravidelné kulturní porady. Jeho poznámky k problémům z oblasti umění byly vždycky trefné. Jeho intuici jsem obdivovala, a když ji spojil se svým suchým humorem, bylo to ještě lepší. Miloš Zeman má jiný přístup, s ním jsem do kontaktu prakticky nepřišla.
Bylo vám nějak vysvětleno vaše odvolání?
Důvody neznám. Pro Hrad jsem vše dělala vždy s plným nasazením. Ale jsem přesvědčená, že život zase něco nového přinese.
Vaší poslední prací byla příprava výstavy k sedmistému jubileu Karla IV. s historikem Vítem Vlnasem Žezlo a koruna, která se otevře v Císařské konírně za pár týdnů. Na co se tam návštěvníci mohou těšit?
Vystaveny budou předměty, o nichž víme nebo předpokládáme, že byly používány při korunovacích českých králů. Na Hradě bude třeba kříž Přemysla Otakara II. z Řezna nebo nejstarší zachovaný rukopis korunovačního řádu Karla IV., který se nachází v Krakově.
Zapůjčena bude i koruna českých královen ze Slezské Středy nebo portrét císaře Matyáše od Hanse von Aachena z Vídně s věrným vyobrazením gotického souboru českých korunovačních klenotů. Speciálně pro výstavu vznikl virtuální model Svatováclavské kaple a virtuální model svatováclavské koruny. Do příčné lodi katedrály sv. Víta jsem pak připravila výstavu o mozaice Posledního soudu zdobící jižní stěnu korunní komory. Mozaika je ojedinělým dílem, které nechal zhotovit Karel IV. jako oslavu císařské moci.
Co pro vás těch dvanáct let na Hradě znamenalo?
Měla jsem možnost spolupracovat se špičkovými odborníky v oblasti restaurování památek či dějin umění. To je zkušenost k nezaplacení. Těch dvanáct let mi samozřejmě změnilo život. Daleko víc teď vnímám politické souvislosti, a to nejen ohledně památkové péče.
Za jednu z nejdůležitějších akcí za mého působení na Hradě považuji restaurování Svatováclavské kaple a jejích maleb s legendou o sv. Václavu, což je dílo Mistra litoměřického oltáře, o jehož tvorbu se dlouhodobě zajímám, a ráda bych o něm napsala knihu. Je skvělý pocit, že jsem byla při tom, když se tato výjimečná památka restaurovala.