Hráváte spolu často?

Hrzánová: Od inscenací Petra Lébla v Divadle Na zábradlí přes hru Frankie a Johnny ve svitu luny až po Petrolejové lampy a Ženitbu v Divadle na Jezerce – takže poměrně často.

Holub: A ještě také v Carmen a Polské krvi v Divadle v Řeznické v režii Oty Ševčíka.

To, že jste manželé, cítíte na jevišti jako výhodu?

Hrzánová: Jednoznačně ano. Jednak se nám lépe učí text a pak se navzájem známe tak dobře, že odpadají otázky typu: Pane kolego, mohu si na vás takto sáhnout? S Radkem hraju hrozně ráda.

Hra Začínáme končit je o manželské krizi. Máte s ní osobní zkušenost?

Holub: Ne, to vůbec. Nás to spolu pořád baví. Na jevišti i doma.

V čem pro vás bylo zkoušení nejpřínosnější?

Hrzánová: Při všem, co už máme odehrané, je vzácné potkat se s režisérkou typu Lídy Engelové, od níž se herec stále ještě může učit a objevovat nové věci, a to i čistě řemeslně. Je chytrá, vzdělaná, noblesní. A navíc má herce ráda, což je také vzácnost.

Holub: Dokáže nás uvolnit tak, abychom si svobodně dělali svoji práci. Máme za sebou dost inscenací, kde sice režisér byl, ale jako by nebyl. Tentokrát máme pocit naprostého luxusu.

Hrzánová: A nejen režisérského. Lída dokáže pro inscenaci nadchnout celý tým, což je poklona i servisu Divadla Kalich. Všichni jsou usměvaví a milí a dělají svou profesi naplno.

Autor hry je původně herec, takže napsal hercům skvělé příležitosti…

Hrzánová: No především si pro sebe napsal skvěle hlavní mužskou figuru. A jako správný herec-macho myslel víc na sebe než na ženy. O tom svědčí to, že manželku Natalii, kterou hraju, napsal původně pro dvě herečky, a tak se také ve Francii hraje. To ale postrádá vtip.

Holub: Já si to se dvěma herečkami vůbec nedovedu představit. Vtip spočívá v tom, že manžel vidí svou manželku pokaždé jinak, jako starou a mladou. To musí hrát jedna herečka, jedna bytost, jinak to podle mě nefunguje.

Radku, do zkoušení jste vstoupil krátce poté, co jste ztvárnil velmi vážnou roli v inscenaci v pražském Divadle Ungelt…

Holub: A právě tam mě Lída Engelová viděla a nabídla mi jako relax roli v téhle bláznivé komedii. Střídat žánry je pro herce ohromná hygiena a já jsem za ni moc vděčný.

Oba jste už řadu let mimo angažmá. Nebáli jste se toho?

Hrzánová: Na volné noze jsme od roku 1999. Šli jsme do toho vědomě. Kdyby se to nepovedlo, šla bych do zoo krmit zvířata, krájet ryby pelikánům. Už jsem to měla dohodnuté s tehdejším ředitelem pražské zoo Fejkem. Jistě, není to pro všechny, ale nám to vyhovuje.

Život je krátký, a máme-li ho převážnou část prožít v divadle, pak je ideální, když si můžeme vybírat s kým. Strávíme hodně času v autech po zájezdech, ale je to svobodné rozhodnutí.

Holub: Znamená to ale, že musíme vždycky a všude odevzdávat výkon na 100 procent, aby o nás byl příště zájem. Ale na to jsme zvyklí a zaplaťpánbůh musíme zatím nabídky spíše odmítat.