Jenže to bylo před více než půlstoletím, Bréalovu hru upravil Jan Werich, režíroval Miroslav Horníček, oba v ní hráli spolu s Jaroslavou Adamovou, Stellou Zázvorkovou, Václavem Tréglem a dalšími hvězdami. A ani tehdy se o inscenaci nepsalo jen s nadšením.

Ale budiž. Na Vinohradech zvolili Bréalovu Velkou melu, která kombinuje milostný trojúhelník s politickou satirou o převlékání kabátů - z císařského do republikánského a posléze královského. A naopak. A každý se z toho snaží něco vytěžit.

Budiž podruhé. Jenže Bréalův text zastaral, je upovídaný až běda a spasit by ho mohl snad jen nový Werich s Horníčkem, kteří by mu střihli na současný kabát. Na Vinohradech ale nepřišli na nic lepšího, než pozvat režiséra Daniela Hrbka, aby zopakoval svou třináct let starou inscenaci ze Švandova divadla, se vším těžkopádným humorem, podbízivými fórky a zbytečnými vulgarismy v gestu i slovu.

V Bréalově Velké mele se nejen miluje, ale i jí, pije a hladoví.

V Bréalově Velké mele se nejen miluje, ale i jí, pije a hladoví.

FOTO: Viktor Kronbauer

A přece se na začátku zazdálo, že by trojice Václav Vydra, Ondřej Brousek a Tereza Bebarová mohla zajiskřit v brilantním hereckém triu. Kdyby to ovšem nebylo jiskření z vyhaslého popela inscenace, která svou poetikou zastarala už před mnoha desetiletími a toporně se prodírá vpřed.

K šumivé francouzské komedii se to vše má asi tak jako lány umělé levandule pokrývající předscénu k té pravé, omamně vonící provensálské květeně.

Celkové hodnocení: 40 %