Na konzervatoři jste studoval hru na klarinet a saxofon. Proč ne zpěv?

Od malička jsem sice zpíval v libereckém Severáčku, ale zpěvu jsem se profesionálně věnovat nechtěl. Operním pěvcem byl můj otec, který si doma neustále zpíval, což mě jako kluka spíš odrazovalo, než lákalo k následování. Klarinet a saxofon byla moje volba, možná proto, že to bylo něco, co táta neuměl, v čem jsem se mohl prosadit sám. Přesto jsem na popud jedné své spolužačky začal posléze na konzervatoři studovat zpěv. Otci jsem to ale úspěšně zatajil až do svého absolventského koncertu.

Po škole jste začínal ve Státní opeře, kde jste šel obezřetně od malých rolí k větším…

U každého pěvce, a u tenorů zvláště, je třeba nenechat se předčasně strhnout vidinami krásných rolí, ale hlídat si svůj hlasový obor a postupovat přirozenou cestou. Já jsem se dílem náhody dostal brzy i k tak krásným rolím, jako je Jeník v Prodané nevěstě, kterého jsem zpíval nejprve v Ústí nad Labem a poté i v Národním divadle, odkud dílem další náhody vedla cesta k nabídce spolupráce od vedení Pařížské opery.

Německý barytonista Günter Papendell (vlevo) jako Oněgin a Aleš Briscein jako Lenský v inscenaci Čajkovského opery v berlínské Komische Oper.

Německý barytonista Günter Papendell (vlevo) jako Oněgin a Aleš Briscein jako Lenský v inscenaci Čajkovského opery v berlínské Komische Oper.

FOTO: Iko Freese , Právo

Byla to tedy náhoda, že jste zamířil do ciziny?

Náhoda je samozřejmě příjemná, ale musíte na ni být připraven.

V Pařížské opeře jste od roku 2004 vytvořil krásné role v operách, jako je Ariadna na Naxu, Růžový kavalír, Elektra, Život prostopášníka, v Janáčkových operách, i Jeníka jste si tam zazpíval. Jak se mladý pěvec dostane do velkého operního světa?

Mimo jiné je třeba mít i dobrou agenturu, která se stará o vaše profesionální uplatnění, což spousta domácích pěvců podceňuje. To je stejné jako ve sportu. Mít dobrou agenturu je vizitka spolehlivosti a úspěšné kariéry. Jen krásný hlas a muzikalita nestačí.

To máte pravdu. Dnes kromě krásného hlasu hraje svou roli i zjev, herecké schopnosti, fyzická zdatnost. S tím jste ale nikdy problémy neměl?

Díky rodičům jsem od dětství dělal profesionálně atletiku a ještě dnes si rád před zkouškou zaběhám. Je pravda, že režiséři dnes pro své akční režie vyžadují nejen hlasově, ale i fyzicky zdatné pěvce a chtějí od nich zpěv i v nejnemožnějších pozicích. Ale k profesionalitě, která je v zahraničí samozřejmostí, patří znát perfektně roli, být herecky tvárný, fyzicky připravený, samostatný, dochvilný, schopný spolupracovat s kolegy, režisérem a dirigentem, domluvit se v cizí řeči atd. To je komplex mnoha daností, které vás delegují na zahraniční jeviště.

Cítil jste někdy nutnost odmítnout extrémní požadavky režisérů?

Naštěstí mě tato situace nikdy nepotkala, ale byl jsem toho svědkem u kolegů. Podle mého názoru je vždy dobré se nejprve o řešení pokusit a pak o něm diskutovat, ne je odmítat předem. Navíc týmové naladění je dnes v operním divadle důležité.

Aleš Briscein patří v zahraničí k nejobsazovanějším českým pěvcům.

Aleš Briscein patří v zahraničí k nejobsazovanějším českým pěvcům.

FOTO: Dušan Dostál , Právo

Berlínského Oněgina režíroval intendant Komische Oper Barrie Kosky, který má pověst radikálního tvůrce. Jak se vám s ním spolupracovalo?

Jeho Oněgin není nikterak radikální, uspokojí i konzervativní diváky, a přitom je moderní. Myslím, že v operním divadle je prostor pro ultramoderní i tradiční přístup, jen je třeba pečlivě volit opery, které ten či onen přístup unesou. Kosky je perfekcionista s jasnou režijní představou o postavách, kterou vám nevnucuje za každou cenu, ale vede o ní dialog. A nakonec stejně dosáhne svého. Já třeba náročnou árii Lenského před soubojem zpívám z velké části vleže na zádech, což není pro tenoristu zrovna příjemná poloha. Ale chápu proč.

Čím vás režisér přesvědčil, abyste mu jeho představu naplnil?

Logikou situace a dramatického jednání. Kosky je režisér, který vždy hledá pro jednání postav konkrétní zdůvodnění. Lenský v jeho podání není rozechvělý básník, ale prudký žárlivec. Proto se na plese s Oněginem porve, a dokonce vlepí Olze facku. Měl jsem velký problém uhodit ženu, ale nakonec jsem to zvládl a doufám, že to gesto vypadá přirozeně a dotváří charakter postavy.

Kdy a v čem vás uvidí diváci v Praze?

V Národním divadle mám na repertoáru Jeníka v Prodané nevěstě, Ladislava Podhájského ve Dvou vdovách, Polliona v Normě, Alfréda v Traviatě a ještě několik postav. V dubnu bude mít v Národním premiéru Gounodova opera Romeo a Julie, kde ztvárním Romea, jehož jsem zpíval už v Ostravě. A z mých zahraničních rolí se těším na Skuratova v Janáčkově opeře Z mrtvého domu, kterého budu zpívat v červenci ve Finsku na Festivalu Opera Savollina pod taktovkou Tomáše Hanuse a v režii Davida Pountneyho.