Byl loňský rok váš nejúspěšnější?

Zcela určitě. Když jsem se v roce 2004 zúčastnil první slovenské SuperStar, přestože jsem se nedostal ani mezi posledních deset, byl jsem pak na Slovensku velmi populární. V té době mě lidé znali, chodili na mé koncerty, ale já neměl vlastní hit.

Loni konečně přišel a pak následovaly další. Tento druh úspěchu je úplně jiný než ten, který jsem zažil před dvanácti lety.

Bylo v roce 2004 na slovenské scéně pro nové tváře místo?

Myslím si, že ano. Určitě více než dnes. Konkurence je čím dál tím větší a kvalita se zvyšuje.

Navíc není jednoduché přijít s něčím novým nebo s něčím, co by posluchače ihned oslovilo. Je ale pravda, že na zpěváky ze SuperStar se v roce 2004 hledělo jako na rychlokvašky, které nevydrží dlouho. Přestože to nebyla pravda, protože velká část tehdejších finalistů na scéně zůstala, dnes mají lidé ze SuperStar na Slovensku lepší pozici.

Když uspějí, jsou takzvaně in a i velké hvězdy s nimi nahrávají duety. Stejně to funguje v Anglii a Americe, takže se domnívám, že je to tak správné.

Jakou šanci má podle vás loňská vítězka soutěže SuperStar Emma Drobná?

Má šanci jako každá jiná zpěvačka. To, že byl někdo v SuperStar a vyhrál, ještě neznamená, že se něco stane. Třeba se nestane nic. Když někdo vyhraje mistrovství světa v kopané, je vítězem jen do příštího šampionátu. Potom zvítězí zase někdo jiný. V šoubyznysu je to stejné.

SuperStar skončila, známe vítězku, ale o tom, jestli uspěje, budou rozhodovat další profesní věci. S dobrou písničkou může přijít i ten, kdo v SuperStar nikdy nebyl. Každý den je třeba dělat všechno pro to, aby byl člověk úspěšný.

Vy sám jste výrazně uspěl až po jedenácti letech na scéně se třetím albem. Jak k tomu došlo?

Roli sehrálo několik faktorů. Musejí se sejít dobré profesní výkony a musí se dostavit i faktor štěstí. Jen tak to může fungovat. Základem je ale písnička. Musí být upřímná, o reálných pocitech, melodická a emočně silná. Jsem také přesvědčen, že lidé chtějí při poslechu skladby mít pocit štěstí.

Písničky z mého posledního alba jsou také veselejší, protože jsem změnil přístup k hudbě.

Musím přiznat, že má druhá deska nazvaná Dávno zomrel rock’n’roll byla mou velkou hudební ambicí. Je z ní slyšet, že je víc o kytarách než o podstatě písničky. Většina skladeb na albu Mandolína je naopak jednoduchá, na tři akordy.

Adam Ďurica vystoupí 15. února v Praze.

Adam Ďurica vystoupí 15. února v Praze.

FOTO: Barbora Hrdá

Nepřekvapilo vás, že tři akordy na úspěch stačí?

Nepřekvapilo, protože písničky, na nichž jsem vyrostl, jsou také na tři akordy. Skládat tak je pro mě vlastně naprosto přirozené. Zároveň ale vím, že vymyslet jednoduchou, a přitom geniální písničku na tři akordy je velice těžké.

Myslíte si, že na vašem albu Mandolína jsou písně, které už co do hitovosti nepřekonáte?

Je to možné. Pokud to tak je, tak mi to nevadí. A jestli to tak není, tak mi to také nevadí. Uvidíme, co přinese čas.

Mandolína je nejenom název alba. Na ten nástroj také hrajete. Jak jste k němu našel cestu?

Než jsem složil svůj první velký hit Neľutujem, který to na Slovensku takříkajíc zlomil, pracoval jsem v obchodu s hudebninami. Byl nový a nechodilo do něho ještě moc lidí.

Měl jsem tedy dost času hrát si v něm na různé nástroje. Jednou jsem vzal do ruky mandolínu, a byť jsem na ni neuměl, bavila mě. Začal jsem se na ni učit a nakonec jsem si ji koupil. Na první akordy, které jsem na ni uměl zahrát, vznikl pak můj další hit Mandolína.

Ještě v těch hudebninách prodáváte?

Už ne. Živím se svou hudbou. Byl to vždycky můj sen a já si ho teď plním. Žiju v západoslovenské vesničce Horné Zelenice, kde mě lidé znají od malička a neblázní z mé popularity, skládám písničky, doma mám studio, v něm nahrávám a celý den se tak mohu věnovat pouze hudbě. Mám tam klid a užívám si to.

Napsal jste už písničku o vsi, ve které žijete?

Ještě ne, ale možná to přijde. Mám k ní velmi silný vztah.

Budete dál skládat v podobném duchu jako na Mandolíně?

Nemyslím si, že budou stejné. Úspěch, kterého jsem s poslední deskou dosáhl, mi dává určitou svobodu.

Mám ten komfort, že nemusím rychle přijít s podobným albem. Nejsem pod žádným tlakem. Má představa je taková, že to, co je pro mou tvorbu signifikantní, v nových písničkách zůstane, ale současně chci udělat hudební posun.

Rozhodně nehodlám stagnovat, chci být nadále současný. Další album by mělo odrazit to, co se děje v současné pop-music. Já totiž dělám pop-music.