Na zdánlivě zábavné komedii demonstruje hlubší společenské a vztahové problémy. Ukazuje, že sociální rozlišnost, byť v jednom městě – a to nejdeme do žádných extrémů, pohybujeme se v rozdílu studentka / univerzitní učitel –, znamená jiný svět, jiné možnosti, jiné podmínky k životu a pramalou šanci na změnu.

Svižnost vyprávění i děje, stylová i formální nahodilost působí, jako by Rhodes hodinu přemýšlel nad prvními deseti stránkami a pak prostě nechal postavy, ať příběh libovolně, bez jeho diktátu, prožijí a dokončí. Přesto je to dobré.

Nahodilost v textu totiž funguje nejen jako hybatel samotného děje, ale i jako stylový princip. Rhodesův text je rozpustilý, hravý, nespoutaný a svěží. I místy vyhrocenou a přemrštěnou neuvěřitelnost mu lze odpustit.

Do textu přimíchal velkou dávku satiry. Karikuje vlastně všechny postavy, umělce uctívaného světem, univerzitu jakožto vzdělávací instituci, pařížskou krasavici i uměleckého recenzenta. Činí tak na hranici přehnanosti, ale s vtipem a důstojností.

Vedle drobné společenské kritiky dílo nepřináší zásadní sdělení. Jeho cílem je pobavit, s nadsázkou nahlédnout do světa umění, ať už toho opravdového, tak toho univerzitního. A ukázat, že to z jistého pohledu je vlastně všechno jedna půvabná fraška.

Celkové hodnocení 75 %