Článek
Jake a Lainey se před lety znali jako studenti. Cosi je pořád spojuje a nevědí, jak s tím naložit. Komedie začíná velkým hollywoodským klišé o dvou kamarádech, kteří si rozumějí, ale nechtějí přiznat, že spolu vlastně chodí, což divák vidí 30 sekund po začátku. Mnohým takové zjištění stačí, aby si sbalili pytlík s pop-cornem a odešli z filmu v polovině. Bylo by to však trochu nespravedlivé.
Film sice používá mustr „mají se rádi, ale ona odjíždí a na konci zase zjistí, že bez sebe nemohou být“, jenže k tomu přidává hodně navíc. Šedesát procent scénáře je Hollywood, čtyřicet momentky z Woodyho Allena. Napodobují ho, ale ne důsledně, takže to tam je i není.
Rozpitvávání problematiky různých klitorisů a orálních technik samozřejmě není originální ani šokující, zajímavější jsou spíše vtípky okolo a to, jak to všechno Jason Sudeikis spojuje. Hraje výborně.
Vztah dvou hlavních hrdinů působí věrohodně a dialogy jen jiskří. Lze namítnout, že nedává smysl, proč Lainey touží i po ženatém Sovachekovi, který navíc vypadá se svým knírkem a brýlemi zcela úchylně. Jenže na to může scenáristka a režisérka použít protiargument, že žena se nemusí chovat logicky. Sudeikis je každopádně sebejistý, ukecaný a zábavný. Už kvůli němu stojí za to Milence těch druhých vidět.