Hlavní obsah

Malá kina nekončí, chodí tam vzdělaní třicátníci

Novinky, Stanislav Dvořák

Malá kina v ČR navzdory mnohým obavám nekončí. Skoro čtyři milióny lidí ročně navštíví tzv. jednosálová kina a nejčastějšími diváky jsou mladší lidé s vysokoškolským titulem.

Článek

Podle údajů Unie filmových distributorů tato kina za posledních pět let každý rok v průměru navštívilo 3,7 miliónu diváků. Jsou to hlavně lidé ve věku 20-39 let, kteří tvoří téměř dvě třetiny diváků tradičních kin a vytlačují z nich náctileté. Ti dominují pouze u některých titulů zaměřených na mladší generaci.

Roli může hrát i to, že v jednosálových kinech jsou na většinu filmů trochu levnější lístky.

„Výsledek není až tak překvapivý, protože podobný trend je typický například i pro USA. Dnešní teenegeři konzumují mediální obsah odlišným způsobem a ve volném čase mohou využívat širší nabídku aktivit. Také proto je v kinech logicky nahrazují třicetiletí. Stárnutí diváků tak bude nejspíše v budoucnu pokračovat,“ tvrdí Marek Jeníček, managing director největší tuzemské distribuční společnosti CinemArt.

V jednosálových kinech převažují ženy, které na filmy chodí se svými kamarádkami, případně s partnerem či dětmi. Muži z celkové skupiny návštěvníků těchto kin tvoří sice menší část, ale jejich frekvence návštěv filmových představení je výrazně vyšší než u žen. „Lidem, kteří do kin chodí i vícekrát za měsíc, říkáme filmoví fajnšmekři. Je to sice skupina o poznání menší, ale díky četnosti návštěv téměř vyrovnávají návštěvy svátečních diváků, kteří chodí jen na tzv. filmové blockbustery,“ doplnil Jeníček.

Mezi návštěvníky jednosálových kin je také výrazně větší podíl VŠ studentů či absolventů vysokých škol, než je obecný průměr. Výjimka ve struktuře návštěvníků se projevuje pouze u blockbusterů, jako je Padesát odstínů šedi, kdy profil diváků více odráží strukturu běžné populace v ČR.

Vzdělaní diváci vědí, na co jdou

Tito diváci kino většinou plánují dlouho dopředu. Vědí, na co jdou a proč. „Nutnost plánovat návštěvu u tradičního kina, které nenabízí v jeden čas více možností, je logické. Překvapil nás ovšem velký časový předstih, s jakým se tak děje. Je evidentní, že proces nákupního chování zde probíhá zcela odlišně než u diváků multiplexů,“ shrnuje Jeníček.

„Jací herci ve filmu hrají, z jaké země film pochází či jestli získal nějaké ocenění, nehraje při výběru konkrétního filmu tak významnou roli, jakou bychom čekali. Pro většinu diváků ani není důležité vidět film v premiéře.“

Kvantitativní výzkum Kino a český divák 2015 proběhl v první polovině letošního roku a zúčastnilo se ho 1080 lidí.

Reklama

Výběr článků

Načítám