Hlavní obsah

Rosťa Novák režíruje největší projekt v historii souboru Cirk La Putyka

Právo, Radmila Hrdinová

Soubor La Putyka uvede ve středu v holešovických Jatkách78 premiéru projektu Family. Principál a režisér Rosťa Novák k němu přizval všechny umělce, kteří Cirkem La Putyka v uplynulých letech prošli. Na jevišti se tak představí dvacet dva účinkujících ze šesti zemí. A nebude chybět ani principálova rodina. Představení je součástí projektu Všechna čest (www.vsechnacest.cz), který vzdává poctu rodům, kde se předává řemeslo z generace na generaci.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Rosťa Novák

Článek

Rodina je vaším tématem nejen v tomto představení…

Téma rodiny je pro mě obecně velmi silné, takže není náhoda, že vyústilo do třígenerační trilogie Family, Roots a Black Black Woods neboli velmi volně přeloženo Rodinné kořeny v černočerném lese, z níž Family je první a největší projekt počtem obsazení, na ni navážou Roots v berlínském kabaretním a varietním divadle Chamäleon, kde odehrajeme od února do srpna v kuse 187 představení, a třetí bude opět na Jatkách78 duet mě a mého táty Rosti Nováka st., který budou režírovat Linda Kapetanea a Jozef Fruček. Bylo by krásné, kdyby diváci navštívili celou trilogii a udělali si ucelený obrázek o tom, co jsme se snažili vyjádřit.

Ve Family vystupují vaši rodiče i syn. Je to rodinné představení?

Family není postavena ani na historii naší rodiny, ani na vztazích v ní. Je to nejobecnější pohled na rodinu v dnešním čase. Vystupují v ní moji rodiče i syn, ale primární nejsou rodinné vztahy, nýbrž to, co umějí. Hledal jsem představitele starší generace, ale žádné herce z generace rodičů jsem nikdy v projektu neměl, takže to byla automatická volba. A můj syn Matyáš skáče ve svých deseti letech na trampolíně tak, jak jsem v životě nedokázal, takže je logické, že s tím může a také chce jít na veřejnost.

Takže rodina jako taková?

Ano. Nechceme říkat, co dnes rodina dělá dobře, nebo špatně, ale předat silný pocit rodiny. Dotýkáme se řady aktuálních témat spojených s rodinou, ale ne konkrétně. Jdeme na to cestou metafor a choreografií. Jsou to obrazy z rodinného života tří generací, které se snaží rodinu udržet v době, která jí moc nepřeje. Za cenu společně prožívaných vzletů i pádů.

Například?

Dnešní generaci desetiletých dětí se říká generace sklopených hlav. My si v představení nehrajeme s mobily ani ipody, ale snažíme se vyjádřit téma rozdělení rodiny na jednotlivce. Základním scénografickým prvkem i tématem je stůl a to, co se děje kolem něho. Dnešní mladí lidé už nevědí, co je rodinný nedělní oběd, nepotkáváme se u snídaně, oběda ani večeře, stále víc se smrskává prostor, kdy je rodina pohromadě. Stůl nás doprovází od dětství, vyrůstá s námi a zase se zmenšuje, proměňuje se na spoustu jiných věcí a mě zajímá pohyb rodiny okolo něho. Proč a jak zůstane židle prázdná a proč chybí pro toho, který přijde.

Jak náročné bylo zkoušení?

Dát dohromady dvaadvacet lidí ze šesti zemí není snadné. Společně jsme zkoušeli jen čtyři týdny, zato od rána do večera. Od prvního nápadu uplynul rok a tři čtvrtě. Na jaře jsme měli laboratoř, v níž jsme hledali pohybové a choreografické klíče k tématu. Tento projekt je specifický v přístupu k cirkusovým disciplínám.

Vlastně jsem všem účinkujícím vzal to, co je jim vlastní, a zpětně jsme pro jejich umění hledali uplatnění v rámci tématu. Tím jsme přišli na úplně nové zpracování cirkusových disciplín, které jsme do té doby nikdy nepoužili. Primární byly situace, emoce, sdělení a teprve potom jsme hledali místo pro cirkus.

Jak konkrétně?

Máme trampolínu, která má dvě stě padesát kilo a nikdo s ní nehne. Měl jsem sen o trampolíně, která by se pohybovala po scéně. Takže jsme jí uřízli nohy a zvedli ji na ramena deseti chlapů. A na ní skáče Matyáš. Deset chlapů podporujících malého kluka je silný obraz rodiny. A takto jsme přistupovali k devadesáti procentům cirkusových disciplín. A snažili se zakomponovat do toho zkušenosti s rodinou všech dvaceti účinkujících. Je tu strach rodičů o děti, který je provází od prvních dětských pádů a zakuckání až po obavu, jestli ty děti dokážou být samy dobrými rodiči. Je tu obava starých lidí z osamělosti, je tu téma opory a soudržnosti.

Za jakých okolností projekt vznik?

Je to týmová spolupráce. Velkou oporou mi byli Dora Viceníková, která je něčím mezi dramaturgem a poradcem, choreograf Thomas Steyaert, s nímž jsme hledali pohybové řešení, technický supervizor Mathieu Grégoire, který dokáže zrealizovat jakýkoli nápad, má žena, kostymérka Kristina Záveská, která to má hrozně těžké, protože kostýmy vznikají v procesu zkoušení na poslední chvíli, scénograf Hynek Dřízhal a řada dalších lidí, až po techniky, kteří v tomto typu divadla ručí za životy lidí na scéně. Bez všech těchto lidí by Family nikdy nevznikla.

Reklama

Výběr článků

Načítám