RECENZE: Formálně vytříbená historka. Do kin jde bondovská kreace Krycí jméno U.N.C.L.E.

Seriál, který rovněž záhy získal velkou popularitu, spojil ve stovce dílů agenta CIA s agentem KGB v boji proti zločincům zbytku světa. A režisér Guy Ritchie (Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Sherlock Holmes) nyní oba agenty vytáhl z obrazovky a přivedl na filmové plátno v bondovsky laděné špionážní komedii Krycí jméno U. N. C. L. E.

Za americkou CIA tedy vstupuje do děje Napoleon Solo v podání britského herce Henryho Cavilla, za ruskou KGB Ilja Kurjakin, kterého hraje Američan Armie Hammer. Třetí do party je dívka Gaby, kterou hraje švédská kráska Alicia Vikanderová. A obdivovatelky herce Hugha Granta se mohou těšit i na tento svůj již poněkud zestárlý, ale pořád charismatický idol.

Historka to není nikterak složitá: Solo a Kurjakin se v době studené války musí spojit v boji proti zločincům, kteří chtějí ovládnout svět, a prvním vodítkem k jádru pudla (i atomového reaktoru) je dcera uneseného německého vědce, kterou vyvezou z Východního do Západního Berlína – a pak dál. Oba dostanou od svých velitelů pokyn v případě potřeby toho druhého zabít, ale oba se po celou dobu spíše vlídně špičkují.

Formálně je ovšem tato historka vytříbená – dokonce snad o něco víc, než bylo třeba. Guy Ritchie se svými spolupracovníky ladil atmosféru i všechny rekvizity šedesátých let minulého století do obrazově perfektní dobovky, dialogy brousil se čtyřmi spoluscenáristy k vtipné dokonalosti, ale trochu v tom všem zapomněl na čas, který se v druhé půli pocitově vleče, a na to, že přílišný perfekcionismus může působit překombinovaně.

Bez ohledu na to má však Krycí jméno U. N. C. L. E všechny náležitosti žánru. Stylem opravdu připomíná rané bondovky a tvůrcům těch nejnovějších jako by ukazoval, jak se to dělá, aby film ctil zvolený retro žánr a přitom byl moderní.

Ritchie moderní je, z komediálních prvků sází na nadhled vůči ději i postavám, slovní přestřelky jsou vtipné („na zvláštního agenta dnes nejste ve zvláštní formě“) a některé scény mají i notnou dávku černého humoru.

Akce jsou brilantně natočené, honička v trabantu má vedle napětí i notnou dávku vtipu, ale zejména směrem ke konci akční scény působí, jako by se jich najednou režisér nemohl nabažit a přestat v nejlepším. Skvělá je hudba Daniela Pembertona stejně jako kamera Johna Mathiesona.

Také s herci měl Ritchie šťastnou ruku, ústřední trojice je vyvážená, obě mužské hlavní postavy působí velmi sympaticky, Alicia Vikanderová má vedle půvabu i viditelný smysl pro humor a celá trojice je předurčena k tomu, aby se na plátně ještě někdy sešla.

Pokud se podaří navázat ve stejně lehkém duchu nenáročné, ale z profesionálního hlediska velmi dobře vytvořené zábavy, není proti tomu co namítnout.