Natruc Kolín oživil Kmochův odkaz

Popravdě řečeno, v dnešní době, kdy je v létě opravdu takříkajíc přefestilováno, není snadné připravit originální akci, která by někoho něčím výrazně překvapila. Proto se někteří osvícení pořadatelé snaží do svého zaběhnutého programu dostat vždy nějaký osvěžující prvek.

Většinou to bývá interpret, který pochází z jiných hudebních luhů a hájů, takže působí často v ubíjející dramaturgické jednotvárnosti jako živá voda. Tuzemské publikum je naštěstí pro naše organizátory ve většině případů hluboce konzervativní, takže se spokojí i s málem.

Kolínský Natruc si vždy zakládal na image příjemného festiválku v příjemném prostředí. Neměl nikdy ambice vozit na gigantická pódia světové megahvězdy.

Kmochův ostrov, na který je zázrak nacpat tři scény (tu hlavní představuje betonový amfiteátr), to ostatně ani neumožňuje. Je na něm ale něco za něco. Komorní prostředí lesoparku sevřené dvěma rameny řeky Labe umožňuje divákům strávit smysluplný den se slušnými kapelami.

Využít odkazu kapelníka Františka Kmocha, kolínského rodáka, jehož jméno nese festivalový ostrov (najdeme na něm i jeho bustu), je vlastně logickým tahem. A spojit dechovkový soubor Kolíňanka se zpěváky účinkujících kapel, aby předvedli ve svébytné úpravě známé rockové písně, se zdá být na první pohled geniálním tahem.

Slyšet například skladbu Lásko voníš deštěm, známou v podání Marie Rottrové, jako mírně rozjetý šraml s emotivním vokálem Leony Šenkové bylo velmi překvapující.

To samé můžeme říci i o skadechovkovém pojetí hitu Škola Jana Kaliny, kapelníka Sta zvířat. A když Márdi ze skupiny Vypsaná fixa prohlásil po osobité interpretaci písně Krásný smutný den, že Kmochův Kolín je věčný, měl svatou pravdu.

Lidé se u tohoto setu skvěle bavili, škoda jen, že Kolíňanka nehrála večer pod baterií světel. Dojem by byl intenzivnější.

Světla naopak pomohla vypíchnout noční show skupiny Monkey Business. Její kostýmy ze sešité sovětské a americké vlajky daly vzpomenout velkým stadiónovým estrádám osmdesátých let.

Šťavnaté funky kapely svádělo k tomu, aby se člověk nechal unést satirickým retro stylem, a když zpěvačka Tonya Graves zavrtěla zadečkem v šortečkách a vokalista Matěj Ruppert vzpomenul dalšího kolínského rodáka Miloše Zemana, měli Monkey Business diváky doslova v pozoru.

Své si odvedli tvrďáci Škwor, kteří nasypali do lidí nejen ostré riffy, ale i konfety. Poppankáči Rybičky 48 nezapomněli svým věrným připomenout, že láska je… mírně řečeno nespolehlivá, Xindl X ale dobře věděl, že to je jen chemie, zatímco Krucipüsk raději zahráli na duchovní strunku a vzývali kouzla keltských druidů.

Náčelnice Vladivojna stála hrdě v čele svého Vladivojska a hřměla na všechny strany, kdežto písničkář Pekař vyzýval prezidenta, aby roztáhl krovky a odletěl navždy na Vysočinu.

Natruc Kolín prezentoval to lepší z tuzemské hudební scény a citlivou dramaturgií připravil dobrý kulturní zážitek. Většina interpretů odvedla slušný výkon a prakticky nikdo si nemohl stěžovat na nedostatek diváků.

Přesto bylo jednoznačně nejzajímavější vystoupení Kolíňanky s rockovými a popovými zpěváky. Ukázalo totiž možnost, jak festival, který je léta zvyklý na stálé publikum, okysličit, aby se z něj nestala maloměstská fosilie požírající sebe sama.

Celkové hodnocení 80℅