Z mrtvého domu uzavře „ruskou trilogii“, kterou nabídla letos Opera Národního divadla. V této sezóně uvedla ve Zlaté kapličce tři inscenace operních děl s ruskými náměty, kterou zahájila Hábova Nová země na motivy románu Fjodora Gladkova [celá zpráva], po níž následoval Musorgského Boris Godunov na Puškinův námět. [celá zpráva]

Z mrtvého domu se současně stane po Příbězích lišky Bystroušky a Její pastorkyni už třetím Janáčkovým dílem v repertoáru divadla. „Poslední operní dílo Leoše Janáčka Z mrtvého domu je dovršením jeho snah o naprosto přirozené divadelní drama. Je to dílo, které vybočuje i v kontextu jeho ostatních operních děl. Není zde žádného hrdiny, přesto je však v této opeře mnoho životních emocí a vášní, které divákům přednáší jednotlivé postavy uzavřené v drsném světě. Od prvních tónů je patrná rozervanost, semknutost, tíseň, ale i touha po svobodě,“ řekl dirigent Robert Jindra.

Dirigent také zmínil obtížnost moderně znějící opery: „V každém případě však jde o výjimečně náročné dílo, které přináší nemálo interpretačních i technických nástrah, především pro orchestr. Nelehký úkol je také na pěvcích, kteří kromě rytmicky náročně stavěných partů mají v opeře neobvyklý úkol - nahradit divadelní scenérii a děj pouhým zpívaným slovem. Hudba této opery vyznívá velmi drásavě a moderně především kvůli četným drsně znějícím disonancím, syrové instrumentaci i trhavému rytmu.“

V Zápiscích z mrtvého domu Dostojevskij popsal zkušenosti politického vězně v sibiřském lágru, kde se setkává s širokou škálou kriminálníků. Všichni se přitom upínají k minulosti, kdy žili skutečné životy.

Může se Vám hodit na službě Firmy.cz: