Článek
Potom se ale rozhodli podlehnout vábení doby a pustili si do zvuku laciné elektronické prvky. Nebyl to dobrý nápad, fanoušci to nepřijali a v důsledku událostí kolem toho experimentu se nad Gun zavřela voda. Trvalo to hezkých pár let, než se zase formace vynořila.
V roce 1997 se totiž po neúspěchu elektronického alba 0141 632 6326 (1997) rozpadla a vrátila se až po jedenácti letech. Od té doby se opět pohybuje ve vodách hard rocku vystřiženého z devadesátých let.
Obal alba Frantic.
Je tomu tak i na nové desce Frantic. Gun svůj sound ve srovnání s prvními třemi alby nijak neupravili a v dnešní době tak proto znějí poněkud zastarale. Jistě, masivní zvuk desky dává jasně na srozuměnou, že vznikla v aktuální době, příjemné jsou například vstupy dechových nástrojů, piana, smyčců i akustických kytar. Celkový ráz si ale Gun ponechali původní, což jim asi sotva pomůže oslovit nové fanoušky, nota bene mladé.
Místo skvělého původního zpěváka Marka Rankina stojí u mikrofonu Dante Gizzi. Je to dobrá náhrada, o tom není pochyb. Rankina zastoupil se vším všudy, barvy jejich hlasů a způsob zpěvu jsou si nápadně podobné. I díky tomu má posluchač dojem, že registruje ty staré dobré Gun.
Vlastně by to mohlo stačit. Ostatně těžko chtít po této skupině nějaký zásadní stylový posun. Tím spíš, když jeden experiment se jí už šeredně vymstil.
Celkové hodnocení: 70%