Článek
Proč jste se rozhodli Světový den knihy a autorských práv oslavit právě akcí Knihy mají zelenou?
Myslíme si, že knihy by měly mít v české společnosti zelenou trvale. Světový den knihy je vhodným dnem, kdy na to lze poukázat. Tento den byl u nás dlouho opomíjen, přestože jinde v Evropě se v různých formách slaví. Rádi bychom u nás tuto tradici zavedli. Vždy bychom chtěli komunikovat vůči veřejnosti jedno závažné téma z našeho oboru. Letos jsou ústředním tématem knihkupci. Přežijí? Umožníme jim přežít i v době internetu?
Během loňské akce Knihy bez DPH, kdy knihkupectví nabízela prodej o patnáct procent levněji, byly tržby třikrát vyšší než v běžném týdnu. Asi nebylo těžké získat více knihkupectví.
Podpora je spíše srovnatelná s loňskou, která ale byla nad očekávání velká. Přesto jsou i knihkupci, kteří se akci brání – a to z principu. Mají dojem, že si slevu nemohou dovolit, protože je likviduje. Dá se to pochopit, protože neférové slevy některých e-shopů je opravdu likvidují. Snažím se jim vysvětlit, že akce slouží i k tomu, abychom tyhle jejich starosti mohli veřejnosti vysvětlit.
Akci provází soutěž určená školám. Chce se svaz zaměřovat na tyto čtenáře?
Bylo by velmi krátkozraké se na ně nezaměřovat. Ze dnešních čtenářů dětské literatury přece vyrostou budoucí čtenáři literatury pro dospělé. Zároveň jsou to právě děti, které jsou mistry v užívání moderních technologií. A tak je důležité přimět je vstát od počítače a vypravit se do nejbližšího knihkupectví. V rámci naší soutěže se budou muset do knihkupectví vypravit, aby tam odhalily, co se skrývá mezi knihami.
Před časem se vám podařilo přesvědčit politiky, že lze umístit knihy do nižší sazby DPH. Co ještě svaz chystá?
Ano, to zařazení do třetí sazby považuji za klíčové. Ne kvůli té výši, kterou bychom raději viděli někde na pěti procentech, ale hlavně proto, že je tím knihám přiznáno právo, aby se na ně pohlíželo jako na zboží veřejného zájmu. To je věc, na které se dá stavět.
V květnu máme volby představenstva a pak bude namístě představit vizi na další tři roky. Mezi nakladateli a hlavně knihkupci sílí hlasy po zavedení pevných cen knih podobně, jako je tomu ve Francii, Slovinsku, Izraeli anebo v Německu, i když tam to není upraveno zákonem. Nerad bych ale, aby to veřejnost chápala jako snahu udržet vysoké ceny knih. Bylo by to spíše opatření na obranu knihkupectví. V zemích, kam vtrhl Amazon, pokud se nebránily pevnými cenami, byl úbytek knihkupectví drastický.
A dál?
Podle možností a vývoje rozpočtu časem jistě znovu otevřeme výši sazby DPH na knihy. To, že samotné knihy rozpočet neohrozí, je zjevné, vnímáme však i širší souvislosti. No a pak jsou tu elektronické knihy, které by si jistě zasloužily stejnou sazbu jako ty tištěné.
Další palčivou otázkou je ochrana autorských práv, zejména ve virtuálním prostoru internetu. Upřednostnili bychom výchovu před represí. Represe by však měla být nekompromisně uplatněna všude tam, kde se někdo nezákonně obohacuje na duševním vlastnictví jiného.
Stále větší význam má spolupráce napříč obory: se spisovateli, překladateli, divadelníky, filmaři. Jedině společným postupem se nám může podařit ovlivnit kulturní politiku státu.
Ale úplně základní úkol, alespoň podle mě, je komunikace. Nemůžeme si myslet, že nám někdo bude přátelsky nakloněn, když nám nebude rozumět. Proto jsem připravený vždy a všude naše stanoviska vysvětlit.