Hlavní obsah

Kurth dokáže rozesmát tím, že zvedne skleničku, říká režisér Altrichter

Novinky, Stanislav Dvořák

Režisér Štěpán Altrichter na Febiofestu představil nemainstreamovou komedii Schmitke. Protagonistou je tak trochu kaurismäkiovský stárnoucí inženýr z Berlína, který jede opravit do Krušných Hor větrnou elektrárnu, jenže mu zmizí kolega a on se ocitne v nepochopitelném magickém světě lesů, mlh, podivných postaviček a možná i duchů. V létě vstoupí Schmitke do běžných kin.

Foto: 2media

Režisér Štěpán Altrichter

Článek

Odkud se vzal nápad na pana Schmitkeho, který jede na hory?

Vzniklo to ze dvou bodů - první byl příběh táty mé bývalé, inženýra podzemních plynových nádrží, který byl úplně ztracen v moderním světě. Mě šíleně zajímalo to jeho cítění, to vnímání světa. Zjistil jsem, že to tak cítí hodně lidí. Tak vznikla postava. A druhá postava jsou Krušné hory, které nás úplně okouzlily. Vůbec jsme nemohli uvěřit, že se tam nic nenatáčelo, když se to šíleně nabízí. Ta příroda je neuvěřitelná a má to i šmrnc, má to duši.

Jak se přišlo na hlavního herce Petera Kurtha?

Peter je hodně známý v Německu a vyhrál cenu pro nejlepšího divadelního herce. Já jsem ho obcházel a psal jsem mu to na tělo, ale neodvážil jsem se ho zeptat. Pak se to povedlo, ale šance s ním pracovat byly minimální, to byl film téměř s nulovým rozpočtem. On nám to vlastně daroval. Líbilo se mu to a kdo film uvidí, pochopí, že bez něj by to fungovat nemohlo.

On mi velmi připomíná Kaurismäkiho filmy...

Rozhodně. A ještě jedno přirovnání říká, že je to německý Bill Murray. Samozřejmě ten humor tam je. Je to částečně můj humor, částečně jeho. Ale on hraje i vážné role, je velmi proměnlivý, je to dobrý herec. Má ten druh humoru, kdy dokáže rozesmát lidi tím, že zvedne skleničku. Minimalistický.

Má film úspěch v zahraničí?

Premiéru jsme měli v Pusanu v Jižní Koreji. Tam to bylo vybrané v mimoasijské sekci debutů a druhých filmů. Tam to mělo úspěch, ta mystická část, našli si v tom i Murakamiho, jejich styl vyprávění. V Německu to uspělo tím, že je to hodně neněmecký film.

V jakém smyslu?

To říkal Petr Kurth. Oni opravdu mají tu kinematografii více zaškatulkovanou. Jeden Angličan říkal, že v německém filmu vždy poznáte na konci, kdo lže a kdo nelže. Mají to hodně přímočaré. Tady v Čechách jsem rád, že to lidi přijali, že je to český humor, i když tam všichni mluví německy.

Krušné Hory jsou pro Němce podivná exotika. Mají často i směšné představy o Česku...

Ale i pro Čechy! Jezdí se tam nejméně, je to takový divoký západ. Dnes se ale hodně mění. Ti lidé, co tam bydlí, tam většinou nemají kořeny, byl to hodně německý kraj. Mně se tam ale šíleně líbí. Mám k tomu úctu. Je to humor s úctou. Je tam i něco, co znám z mládí z 80. let, taková větší komunita.

Ale postupně se hory jakoby proměňují v Německo, ne?

Přesně tak. Nechtěl jsem to říct, ale je to tak. Není to jen v horách. Mě šokuje, když přijedu sem (do Prahy) a tady jsou všechny nákupní řetězce německé a anglické.

Reklama

Výběr článků

Načítám