RECENZE: Pražský pobyt malíře Oskara Kokoschky

Nové otevření sezóny v pražském Veletržním paláci takovou expozici opravdu přináší.

Ve spolupráci s bavorskou Ostdeutsche Galerie v Řezně vznikla výstava mapující pobyt významného rakouského expresionisty Oskara Kokoschky v Praze ve třicátých letech 20. století.

Kokoschka se narodil v Rakousku, ale jeho rodina pocházela z Čech. Když osmačtyřicetiletý malíř nuceně emigroval z Vídně do Prahy, nepřicházel do cizího prostředí. V Praze měl sestru i vynikajícího galeristu Hugo Feigla, který mu domluvil portrétování prezidenta Tomáše G. Masaryka a zakázky na obrazy Prahy. Výstava nabízí prakticky celé zachované malířské dílo, které Kokoschka vytvořil v Praze v letech 1934–1938.

Především se do Veletržního paláce dostaly všechny expresionistické pohledy na Prahu.

Jde o unikátní cyklus v evropských dějinách moderního umění. Kokoschka využil možnosti expresivního rukopisu i střídání kontrastních čistých barev v moderním ztvárnění tradiční veduty čili širokého panoramatu města.

Praha v jeho pojetí je město moderní i historické. Nejčastěji se opakují pohledy na Hradčany, Karlův most a Malou Stranu.

Pražské veduty do Prahy dorazily z Vídně, Řezna, Berlína, Edinburghu a část z nich je také z domácích sbírek. Aktuálně je všechny můžeme vidět pohromadě po dlouhém třičtvrtěstoletí. Ze Skotské národní galerie pochází pohled na Prahu, který už Kokoschka namaloval v dalším nuceném exilu v Londýně a nazval ho Nostalgie. Po Praze, kde získal československé státní občanství, se mu dlouho stýskalo.

Dalším tématem výstavy je Kokoschkův portrét T. G. Masaryka, který byl dovezen z amerického Pittsburgu.

Zachytil v něm nejen stárnoucího prezidenta, ale také Hradčany, bustu Komenského a připomněl i Husovo upálení.

V symbolech tak evokoval vše, co Masaryk v otázce české historické tradice připomínal.

Expresionismus Kokoschky není vždy pohledný, protože reálné tvary často výtvarně deformuje. Jak z tohoto hlediska k figuře přistupoval, pochopíme na výstavě díky konfrontaci pittsburského obrazu s Masarykovými portréty akademického ražení.

Třetím tématem výstavy jsou velmi osobní obrazy Kokoschky, jeho autoportrét, podobizna pozdějšího tchána Palkovského a jeho dcery Oldy, kterou si malíř vzal za ženu (byl mezi nimi věkový rozdíl třicet let), a třeba také Moravskou Ostravu, kde s Oldou navštívili její příbuzné.

Kokoschkův český pobyt je současně zasazen do politických a uměleckých souvislostí Prahy 30. let., od připomenutí Osvobozeného divadla dvojice V+W až po obrazy malířů, jakými byli Filla, Janoušek, Čapek nebo Bauch. Toto dobové panoráma tvoří celou polovinu výstavy.

Expozice Kokoschka a Praha tak má parametry mezinárodně významné akce, jakou bychom očekávali od vrcholné galerijní instituce. Představuje nejen špičková umělecká díla svezená z řady zemí, ale nabízí také silný životní příběh velikána evropského moderního umění.