Galerie Adolf Loos Apartment and Gallery představuje čtyři obrazy, které jsou zapůjčeny z francouzské sbírky Géraldiny Galateauové a jejichž hodnota je 150 miliónů korun.

V sevřených a komorních prostorách malé výstavní síně zrekonstruovaného Mánesa vyniká vizuální expresivita děl. Amorfní tvary, které balancují na pomezí odpudivosti i latentní krásy, si zároveň pohrávají s erotickými jinotaji. A intenzivně atakují smysly pozorovatele.

Vladimír Franz promluvil na vernisáži o umělecké a ideové podstatě surrealismu.

Vladimír Franz promluvil na vernisáži o umělecké a ideové podstatě surrealismu.

FOTO: Právo - Jan Šída

Podstatou obrazů Štýrského i Toyen je svobodná tvarová improvizace. Oba tvůrci překračují pevně danou hranici mezi abstraktním či konkrétním a slévají oba směry do jednoho proudu. Magnetová žena od Toyen je ideálním příkladem spojení zdánlivě nespojitelného. Torzo načervenalého ženského těla vrůstá do modré hmoty a samo se stává přízračnou krajinou. Černá trhlina symbolizuje klín, ale také hlubokou propast.

Jindřich Štýrský, Člověk sépie, 1934

FOTO: katalog výstavy

Štýrský ve svém díle Tekutá panenka naprosto ignoruje tvarové opěrné body. Nechává jen a jen na vnějším pozorovateli, co si z amorfní hmoty vybere. Jediným významovým vodítkem je kapající rudá krev.

Atraktivita surrealismu tkví především v jeho nejednoznačnosti, která je živnou půdou pro fantazii. Tento umělecký směr vždy přitahoval především lidi s výraznou imaginací. Právě díky ní se smazával rozdíl mezi tvůrcem a divákem. Oba totiž mohli překročit společně neostrou linii mezi platonovským světem hmotným a světem idejí.

Jindřich Štýrský a Toyen však kráčeli vždy o několik kroků napřed, protože měli takříkajíc dáno od boha. A mohli tedy nahlížet ideje v celistvé formě. Ba co víc, byli schopni své halucinogenní vize přenést na plátno.