Článek
Přitom by stačilo majiteli kapely Simonu Cowellovi, který ji vymyslel a vydává její desky, ve chvíli klidu prostě upřímně říct, že vzpomínat ve dvaceti na to, co bylo v osmnácti, je nebetyčná pitomost.
One Direction to ale vlastně nikdy neměli lehké. Tančili a zpívali to, co jim bylo předloženo, bez ohledu na fakt, že v těch nejúspěšnějších písničkách jejich „tvůrci“ (a postupně jimi byli i oni sami) ukradli celé kusy hitů minulosti. V tom duchu se ostatně jede dál.
Čtyři roky činí hudební zlo
Začátek první skladby na novém albu Steal My Girl je ukraden z písně skupiny New Found Glory nazvané It’s Not Your Fault. Následující Ready to Run začíná jako Save Tonight od švédského hudebníka Eagle-Eye Cherryho. Girl Almighty jako by vznikla, když skupina The Cars navštívila irskou hospodu, a další pasáže „nových“ písniček One Direction připomínají zejména rock a pop osmdesátých let.
Pětici nelze nicméně upřít dobrou produkci alba, velice kvalitní zvuk, schopnost znít v písničkách barevně až různorodě a také (alespoň ve studiovém provedení) dobré zpěvy a vokály. Připojíme-li mládí členů a ochotu chovat se jako tuplovaní teenageři, je zřejmé, proč jsou jednou z nejúspěšnějších skupin současnosti.
S trochou nadsázky bychom mohli konstatovat, že jim můžeme k dobru přičíst ještě schopnost ze starých hitů dělat nové a tímto způsobem mladým posluchačům přibližovat hudební historii. Oni to už ale dělají čtyři roky, na čtyřech albech, a to lze pokládat za hudební zlo. Důsledkem je, že ani jedna z mnoha hudebních tváří na albu není jejich.
| One Direction: Four |
|---|
| Sony Music, 43:39 |
Celkové hodnocení: 30 %
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: