RECENZE - Hobit: Bitva pěti armád. Velkolepý boj a malá domů

Film Pán prstenů: Společenstvo prstenu odstartoval dvě rozsáhlé trilogie, jejichž závěrečný, šestý díl Hobit: Bitva pěti armád vstoupí středečními půlnočními premiérami do českých kin.

Znalci a milovníci hobita Bilbo Pytlíka, elfů, trpaslíků, lidí a dalších obyvatel Středozemě se mají na co těšit. Bitva je velkolepá, Jackson si s ní vyhrál nepochybně s vědomím, že je to naposledy. Úvodní akce lítého boje s drakem Šmakem srší děsivým požárem.

Šmak letí nad Jezerním městem, jeho tlama je plamenomet, hoří stavby i lidé. Bard je rozhodnut ho dostat za každou cenu. Vyšplhá na věž, kam mu synek přinese superšíp a ještě poslouží jako zaměřovač, vystřelí a drak mrtev padá k zemi.

Celá akce uvede publikum do dvouapůlhodinové podívané, v níž nebude mnoho důvodů se bát. Jednak je nanejvýš pravděpodobné, že diváci znají předlohu a vědí, kteří hrdinové mají zůstat naživu. Ti pak i z obrovské výšky spadnou vždy do měkkého, padající kamení jim nastaví ten jeden správný, upevněný kámen, o který se lze zachytit a odrazit, meče nepřátel i hroutící se stavby a stromy je vždycky minou a jejich zbraně se zabodnou tak, aby zabily.

To vše vnáší do filmu až jistou dávku humoru, protože je to chvílemi přehnané tak, že se nelze než smát. Což je spíše dobře zejména proto, že film nepochybně uvidí i spousta dětí.

Po Šmakově smrti získávají trpaslíci, vedení králem Thorinem Pavézou, zpět Osamělou horu s pokladem. Ale Thorinovi zatemňuje mysl jediná touha: najít arcikam. V zaslepenosti ztrácí to, co ho činilo velkým, a zvolna přichází o rozum. Bilbo zasahuje.

Mezitím se k Osamělé hoře sjíždějí všichni, kdo se dozvěděli o Šmakově smrti. Ti z lidí, kteří přežili zkázu Jezerního města, elfové v čele s Thranduilem, trpaslíci ze železných hor s Thorinovým bratrancem Dáinem i děsivá armáda skřetů. Titulní bitva začíná.

Jackson střídá podívanou na vzájemné vybíjení tisícihlavých davů se zacílením na detailní souboje hlavních elfů a trpaslíků s nejodpornějšími skřety. Toto střídání je poněkud nevyvážené a nepřehledné – chvíli sledujeme, jak se řeže dvojice, z níž jen o jednoho se strachujeme, pak zase skočíme do bitvy, kde v rychlém sledu umírají desítky postav najednou, a nestačíme si skoro ani všimnout, kdo je kdo, natož aby nám ho bylo líto.

Nicméně díky detailním scénám a krátkým pauzám v boji je přece jen trochu prostoru i pro emoce (zejména ve vztahu elfky Tauriel a trpaslíka Killiho a nakonec i ve vztahu Bilba Pytlíka a krále Thorina) a promluvy. Škoda že právě Bilbo nemá ve filmu víc místa – jako hlavní postava rozhodně nepůsobí, byť tak ve zkratce koná.

Stejně tak jeho cesta domů a s ní celý závěr jsou trochu překotné. Zasloužil by větší propracovanost třeba na úkor bitevních scén, v nichž jsou navíc digitální triky, jichž je nepočítaně, občas až příliš zjevné.

Jacksonova hobití sága tedy končí, a navzdory výhradám důstojně. Třetí díl má výhodu zejména proti prostřednímu v tom, že příběh logicky uzavírá, a rozloučení s nádhernou krajinou, fantaskními postavami a bojem dobra se zlem je zapamatovatelné.