Jaká byla první kniha, kterou jste četl?

Byla to kniha Emilovy skopičiny Astrid Lindgrenové. Bylo to moc fajn čtení. Hlavní postavou byl kluk Emil, měl jsem ho rád.

Podle vaší tvorby bych spíš předpokládal, že to byly povídky Edgara Alana Poea.

Když mi bylo osm devět let, dostal jsem se k jeho povídkám na magnetofonové kazetě, takže máte pravdu. Velice dobře si na to pamatuji. Speciálně na povídku o muži, který pohřbil svou ženu pod podlahou. Poslouchal potom zvuky, které se odtud ozývaly. To se nedá zapomenout.

FOTO: Právo - Petr Horník

Vyprávěla vám maminka pověsti z ostrova Ölandu, o němž píšete?

Samozřejmě. Byla to hlavně maminka a její otec, můj děda. Většinu jsem využil ve své tvorbě. Pamatuju si na první, kterou mi vyprávěla dokonce má prababička. Byla o skřítkovi, jenž odešel do moře. Většinu jsem v knihách použil spíš jako malé vsuvky, nebo se o nich zmíní některá postava.

Měl jste sen stát se spisovatelem, nebo to byl důsledek životního osudu či vaší žurnalistické zkušenosti?

Měl jsem rád psaní, vyprávění. Takže jsem se nejdřív stal novinářem v malém lokálním deníku, kde jsem pracoval ve zpravodajském oddělení. Potkal jsem přitom hodně zajímavých lidí. V hlavě jsem však stále nosil nějaké nápady. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je napsat o nich. Těžko říci, zda to byla volba stát se spisovatelem, nebo nutkání psát příběhy.

Ve vašem díle je přítomno jisté mystérium nebo tajemství. Které vás nejvíc fascinuje?

V první knížce Mlhy Ölandu mě fascinoval příběh muže, který se vrátil ze světa v rakvi, a přitom nikdo nevěděl, jestli ta rakev je prázdná, nebo jsou v ní jeho ostatky.

Je to jedno z velkých mystérií, o němž mi vyprávěl jeden známý. Napsal jsem o tom, ale nesmírně rád bych věděl, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.

Z kolika lidí je stvořen váš hrdina Gerlof Davidsson?

Je to samozřejmě více lidí, ale hlavně můj dědeček, rybář. Vozil celý život vápenec mezi Stockholmem a Ölandem.

Samozřejmě má i něco ze mě. Snad je to přemýšlivost, touha přijít na kloub všem záhadám.

Ve vašem díle je často přítomna pomsta. Myslíte si, že člověku pomáhá?

Nemyslím si to. Možná i proto o tom píšu. Pomsta nepřinese smíření ani nic jiného. Není to cesta budoucnosti. Je to vidět i v Mlýnech osudu, v nichž lidé plní pomsty dopadnou špatně.

Jak se plánuje knižní tetralogie?

Vyšel jsem z ročních období – jaro, léto, podzim, zima. To mi mnohé napovědělo, protože každé má v životě ostrova Ölandu úplně jinou podobu. V zimě tam skoro nikdo není, jen pár domorodců.

V létě je to naprosto jiné, přijedou tam desetitisíce lidí. Ona proměna s sebou nese příběhy i historky. Takže se musím přiznat, že rozdělení do čtyř dílů bylo určeno těmito obdobími.