Brůhová se do české literatury zapsala jako jedna z trojlístku autorek detektivního žánru, spolu s Hanou Proškovou a Evou Kačírkovou. Její román Tak ona spí s vrahem získal v roce 1997 Cenu Jiřího Marka udělovanou Českou asociací autorů detektivní literatury pro nejlepší detektivní knihu roku. Veřejnost zná její dílo i z televizního zpracování. Režisér Vladimír Drha adaptoval její předlohu Stopa Lacacorten, Jan Urbášek natočil inscenaci Jsem vrah? a Miroslava Valová příběh Zkouška kvality.

Brůhová, rodačka z Mirotic u Písku, spojila svůj život s tímto jihočeským městem. Poté, co nemohla jít studovat vysokou školu, věnovala se farmacii a po desetiletí pracovala v písecké centrální lékárně. Zkušenosti z této profese využila i v literárně tvorbě. Nepsala jen detektivky, ale prosadila se psychologicky motivovanými prózami o vztazích mezi mužem a ženou či soubojem mezi konzumní morálkou, sobectvím a morálkou osobní odpovědnosti.

„Vzory nemám a nikdy jsem neměla,“ řekla mi před lety v rozhovoru. „Obdivuji Karla Čapka, jeho geniálně prosté Povídky z jedné kapsy a vůbec celé jeho jasnozřivé dílo. Obdivuji Jiřího Marka – a ne proto, že jsem dostala cenu nesoucí jeho jméno. Vytvořil totiž kromě jiného postavu nesmrtelného, přitom ryze českého detektiva – vlastně se dá říci detektivů, což je určitě ctižádostí každého detektivkáře. Po zásluze byl odměněn i tím, že celá jeho mordparta ze čtyřky dostala díky televiznímu a filmovému zpracování i skvostné herecké obsazení, a to už je skoro zázrak.“