Hlavní obsah

RECENZE: Psychologický příběh o vině

Právo, František Cinger

Pavel a Marcela jsou hlavními postavami nové prózy Jany Červenkové pojmenované Zavři oči, otevři pusu. Lidé narození krátce před 2. světovou válkou, kteří byli posláni do světa se zkušenostmi rodičů, hledají ve dvou následujících desetiletích vlastní cestu.

Foto: nakladatelství Doplněk

Jana Červenková: Zavři oči, otevři pusu

Článek

Jako by se autorka vydala podobnou cestou jako ve svém snad nejlepším románu Kurz potápění, za který koncem 90. let získala Cenu Toma Stopparda. Obraz rodičů, dělníků toužících se čestně dopracovat k čemusi lepšímu, se znovu objevuje v obrazech Pavlových i Marceliných předků. I v jejich přístupu k dějinným událostem – válce, osvobození od fašismu, únoru 1948, roku 1956 a XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu i počátku 60. let – se ukazuje jednak naděje v nové uspořádání společnosti, zklamání z poúnorového vývoje a hlavně rozpolcenost společnosti.

Zpočátku až čítankový obraz obdobného života dvou dělnických rodin, v literárním podání víc závislých na politických dějích než na soukromém životě, však v dnešní době opětovného přepisování dějin může sloužit jako pravdivější obraz minulosti než propagandistické černobílé interpretace novinářů a vzpomínky oslovovaných pamětníků.

Pojednou se však téma mění a během partnerského i manželského soužití Pavla a Marcely se ukazuje nejenom rozdílnost povah.

Absolventka Vysoké školy pedagogické v postavě Marcely, která si vybojuje možnost jít na umístěnku z Prahy do Tachova, využila jistě vlastní zkušenosti. Vykreslení psychologického zázemí postav i přísně střeženého tajemství, nevyslovované Pavlovy viny za smrt neozbrojených lidí při přechodu hranic, mění dosavadní směřování prózy i její celé vyznění.

Pravdivě působí Pavlova počáteční suverenita, která se během soužití s partnerkou mění. A objevuje se nejistý mladík, toužící po kariéře diplomata, jehož však pronásleduje pocit viny.

Rozhodnutí jít po letech změnit svou výpověď o tom, co se stalo, není důležité. Snad naznačení katarze, ale o tu v příběhu přece nejde. Vždyť další tušené děje – s katarzí i bez – na oba teprve čekaly. Rok 1968, normalizace, 1989 i budování mafiánského kapitalismu. Jak by se v nich asi projevili? To by byl už ale jiný příběh.

Na každý pád Červenková v duchu svého autorského zájmu nabízí psychologický román s neočekávanými zápletkami. Tolik se vymykající tématům soudobé prózy.

Jana Červenková: Zavři oči, otevři pusu
Doplněk, 248 stran, 299 Kč

Celkové hodnocení 75 %

Reklama

Výběr článků

Načítám