RECENZE: Jarmila Šuláková nikdy nebyla akademická a zachovala si svůj autentický temperament

Téměř dvě dekády před odchodem na odpočinek v roce 2011 jsme Šulákovou nejvíce viděli a slyšeli jako stálého hosta folkrockové kapely Fleret. Její nahrávky z dob vrcholné kariéry, kdy vystupovala mimo jiné jako sólistka BROLN (Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů), však paradoxně nebyly dostupné.

Situaci napravuje až tento důkladný průzkum archivů Českého rozhlasu Brno a Supraphonu, provedený editorem a publicistou Jaroslavem Riedelem.

První část disku se kryje s debutovým vinylovým LP Šulákové z roku 1971, které Supraphon sestavil ze starších rozhlasových snímků. Druhá shrnuje písně ze singlů, kompilací i dosud nevydané. Většina repertoáru pochází logicky z Jarmilina rodného Valašska, zpěvačka se však nelekala ani nastudování písně albánské či rumunské.

Oficiálnímu pojetí folklóru (přesněji folklorismu, tedy pódiové podoby lidového umění) té doby bývají vyčítána klasicizující aranžmá pro velké „státní folklórní orchestry“, uhlazenost a akademičnost.

Ovšem Šuláková představovala živel. I nad zdobnými, košatými koloraturami smyčců zpívá bez manýr, s autentickým „lidovkářským“ prožitkem. Zásluhu na tom má i samotný BROLN, jehož dirigenti i muzikanti dokázali navzdory diktátu doby ctít i syrovější letoru lidové hudby.

Slyšet mladistvý, průbojný alt Jarmily Šulákové je čirá radost i v horizontu půlky století a zásadních proměn přístupu k lidové hudbě. A deska Kyčera, Kyčera neznamená nic menšího než zaplněnou mezeru v pomyslné učebnici dějin moravského folklorismu.