RECENZE: Kreslíř Miroslav Šašek nás provází světem se štětcem v ruce

Šašek správně pochopil, že budoucí doba nebude originálním tvůrcům příliš nakloněna, a tak se ze studií v Paříži do vlasti už nevrátil.

To, že Šašek byl skutečně originálním a u nás stále nedoceněným umělcem, dokazuje výstava, která ho představuje jako naprosto specifického a nezaměnitelného kreslíře. Možná, že leckoho napadne, že mu jsou jeho díla trochu povědomá. A bude mít pravdu, neboť výtvarník se v rozmezí padesátých až sedmdesátých let minulého století podílel na vizuální formě průvodců na cesty.

Dnes je většina takových knih plná barevných fotografií, proto na nás Šaškovy práce dýchají především zašlou nostalgií. Přesto mají v sobě úžasnou výtvarnou výpověď. A možná jsou i lepší než poněkud anonymní momentka, která vznikla rukou nezúčastněného profesionála.

U ilustrací tohoto malíře máme dojem, že na všech místech, která zobrazil, byl nejen fyzicky přítomen, ale dokázal do sebe nasát i genius loci daného města nebo země.

A povedlo se mu to hned osmnáctkrát, protože právě tolik knih s názvem This is... (například London, New York, San Francisco či Hongkong) existuje. K naší velké škodě průvodce Prahou již nestihl vytvořit.

V čem tedy vlastně vězí malířova neotřelá originalita? Především ve smysluplném a funkčním spojení určitého dětského naivismu a dospělého smyslu pro důležitý detail. Jako by rodiče vedli za ruku své děti a procházeli si na dovolené zajímavosti země nebo města, do kterého zavítali. Stejně jako existují rodinné filmy, mohli bychom o bedekrech mistra Šaška mluvit jako o průvodcích pro celou famílii. Každý si totiž v jeho ilustracích může najít to své.

Mírně zkarikované figury usmívajících se lidí procházejí městy plnými sytých barev, rostlin a květin. A také zvířat. Kočka se vyhřívá na kavárenském stolku v metropoli nad Seinou, zatímco šedý vlk cení zuby v římské ZOO. A nad tím vším pluje zlatavé hřejivé slunce, které svítí jak na čepice karabiniérů, tak i na jeptišky, které jako by vypadly z filmů o četníkovi ze Saint Tropez.

Přes veškerou dětskost ve výtvarném provedení nám však nesmí uniknout Šaškova naprosto neochvějná jistota výtvarného zobrazení. Malíř velice dobře ví, co chce namalovat a také jak to chce namalovat. Má cit i pro poslední doplněk. Pro poslední zakončení zábradlí pařížského metra, pro reklamní nápis na tašce či pro jemný módní doplněk kráčející dámy. Jeho pozorovací talent je obdivuhodný a díky tomu všechny reálie získávají hodnověrnou plasticitu a také geografickou přesnost. Takto malované bedekry totiž nejsou jen malovanými knížkami, ale také skutečnými průvodci. Ale malíř Miroslav Šašek i z takových věcí denní potřeby dokázal vytvořit umělecké dílo.