Článek
Jak se cítíte jako režisér po první velké projekci?
Strašně. Však jste to viděla - ani jsem tam do konce nevydržel, jak jsem byl nervózní.
Film je o jedenáctiletém klukovi, který dostane k narozeninám kameru respektive fotoaparát a natáčí na něj film o své rodině. Přitom jen málo filmařů si pro debut vybere téma dětí, co vás k němu přivedlo?
Původ je v jedné knížce, která mě zaujala tím, že je napsaná jakoby dítětem. Zprvu schválně neuměle, postupně dospěleji. Byl to pro mě naprostý unikát a napadlo mě, že něco takového musí jít i s filmem.
Debutující režisér Jiří Mádl.
Jak jste o tom přesvědčil producenty?
Šlo to těžko, nevěřili mi, že to jde. Nakonec jsme odjeli s kamarádem na chalupu, a tam jsme na fotoaparát natočili prvních dvacet minut, sami jsme to hráli, a tím natočeným materiálem jsem je pak přesvědčil. Ostatně na fotoaparát je natočený i celý film.
Ten je zprvu spíše rozmarný, hravý, postupně však atmosféra houstne a před oběma hrdiny vylézají z rodinných skříní pořádně děsiví kostlivci. Nebyl jste na své teprve páťáky trochu moc tvrdý?
Je to film o dospívání a o odvaze dospět. A to nesouvisí s věkem, ale s událostmi. Chtěl jsem ukázat, jak se člověk zajímá chvíli o holky, chvíli zase o něco jiného, a najednou přijde zásadní zlom, který ho změní.
Točit s dětmi je považováno za jednu z nejtěžších disciplín. Jak vám to s nimi šlo?
Oba hlavní představitele jsem hledal půl roku, viděl jsem asi 500 dětí, Petr Šimčák a Honza Maršál prošli šestikolovým konkurzem. Honza už zkušenosti má, ale Petra jsme si našli a ani nechtěl na konkurz přijít, prý aby nezdržoval. A pak jsme hodně zkoušeli, měli jsme týdenní soustředění na chalupě, kde jsme pracovali jednak s herci, jednak zkoušeli techniku.
Vy sám ještě děti nemáte, kde jste vzal inspiraci pro jejich myšlení, mluvu...?
Velkou inspirací byl můj o jedenáct mladší brácha Pája, kterého jsem spoluvychoval. Rád říkám, že jediné, co jsem nedělal, bylo kojení.
Považujete Pojedeme k moři spíše za film pro děti nebo pro dospělé?
Popravdě řečeno si teď vůbec netroufnu ho žánrově zařadit, ale myslím, že to je film o dětech pro dospělé. Ale třeba zaujme i děti.
Tady v Berlíně se staráte společně s producentem Šmídmajerem o jeho prodej?
To ani ne. Já si tu už šestým rokem dělám takovou zimní dovolenou - dopoledne chodím na kurzy němčiny a odpoledne na festival.