Ve zcela zaplněné obřadní síni zněl dlouhý potlesk. S oblíbeným interpretem country a rokenrolu se přišli vedle členů rodiny rozloučit početní fanoušci, spolupracovníci a kolegové z branže. Poslední rozloučení bylo stejně neokázalé, jako byl Bobkův umělecký i soukromý život. Mezi množství květin před katafalkem kdosi položil i láhev vína.

„Nikdy se nehnal za úspěchem, proto si jeho zpěv zachoval eleganci, hravost a lehkost,” uvedl ve smuteční řeči hudební publicista Jiří Černý, který mimo jiné Bobka označil za „nejlepšího zpívajícího vypravěče”. Jeho slova potvrdily reprodukované Bobkovy písně Veď mě dál, cesto má nebo Nedělní ráno. Zazněl také hit Franka Sinatry My Way.

Věnce pro Pavla Bobka. Vlevo Yvonne Přenosilová

Věnce pro Pavla Bobka. Vlevo Yvonne Přenosilová

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Na dlouholetého kamaráda ve své smuteční řeči zavzpomínala také kolegyně Yvonne Přenosilová a Bobkovu pověst gentlemana potvrdili i další z příchozích představitelů tuzemské populární hudby. „Byl to vlídný člověk,” řekl zpěvák a hudebník Robert Křesťan. Mezi smutečními hosty byli také Karel Vágner, Petr Spálený, Miluška Voborníková, Luboš Malina nebo Wabi Daněk.

Mezi největší hity Pavla Bobka patřily písně Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Pojď stoupat jak dým. Přestože před osmi lety strávil dva týdny v umělém spánku a po vážné nemoci téměř přišel o hlas, částečně se vrátil na pódia a loni v květnu vydal nové album s názvem Kruhy.

Petr Janda se poklonil Pavlu Bobkovi.

Petr Janda se poklonil Pavlu Bobkovi.

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Luděk Sobota

Luděk Sobota

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Petr Nárožný s manželkou

Petr Nárožný s manželkou

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Petr Janda z Olympiku

Petr Janda z Olympiku

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Kritik Jiří Černý (vlevo)

Kritik Jiří Černý (vlevo)

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Yvonne Přenosilová

Yvonne Přenosilová

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

V posledních letech Bobek nalezl nové, mladé publikum. Stal se vítaným hostem letních festivalů včetně rockových v Trutnově nebo Rock for People. „Po sejití z pódia tehdy neskrývaně a s dojetím říkal, že to byl jeho nejsilnější zážitek a největší koncert před tolika lidmi v jeho kariéře. Byl to pěkný závěr festivalu. Zpočátku měl trochu obavy, ale zvládnul to skvěle,” sdělil k Bobkově účasti na festivalu v Trutnově v roce 2008 jeho zakladatel Martin Věchet.

Bobek byl vystudovaným architektem a začátkem 60. let hostoval v řadě bigbeatových skupin. V letech 1963 až 1965 byl zpěvákem skupiny Olympic a od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil 23 let. První singl mu vyšel v roce 1964, premiérové album s názvem Veď mě dál, cesto má o 11 let později.

Z nových desek si obzvláště cenil pocty svému celoživotnímu vzoru Johnnymu Cashovi Víc nehledám, kterou natočil přímo v centru světové country, americkém Nashvillu.