Byl to váš nápad, napsat knihu o Chinaski?

Ne. Asi před dvěma lety mi zavolal redaktor a majitel vydavatelství Daranus Jan Hlaváč, jestli bychom nechtěli napsat knihu o historii kapely. Tehdy nás jeho idea moc nezaujala, ale měli jsme v plánu udělat biografii k dvacátému výročí Chinaski. Proto vyšla až nyní.

Michal Malátný dává do svého projevu emoce.

Michal Malátný dává do svého projevu emoce.

FOTO: Jan Šída, Právo

Jak práce na knize vypadala?

Od začátku bylo jasné, že jako jediný zakládající člen budu mluvit hlavně já. Tak jsem si u Honzy Hlaváče na chatě zabral na dva dny gauč a vyprávěl vše, co mi utkvělo v paměti.

Honza to pak zpracoval, vyzpovídal zbylé členy kapely a pak i další lidi, kteří jsou s Chinaski neodmyslitelně spojeni. Velice zajímavé bylo, že stejné události si každý z nás pamatoval trochu jinak.

Kniha popisuje události opravdu bez příkras. Měli jste mezi sebou spory ohledně uvedení některých pasáží?

Před poslední korekturou si text přečetli všichni členové Chinaski a pak i lidé, které znám a věřím jim. První připomínka, která přišla, se týkala právě naší velké upřímnosti a otevřenosti. Někteří lidé argumentovali tím, že laik nemusí vědět všechno o zákulisním dění.

Michal Malátný zvládá kromě zpěvu i hru na kytaru.

Michal Malátný zvládá kromě zpěvu i hru na kytaru.

FOTO: Jan Šída, Právo

Druhá připomínka kritizovala velký výskyt alkoholu v ději. To jsme sice trochu seškrtali, ale podstatná část tam zbyla. Je to prostě autobiografie a ta by měla být pravdivá i za cenu mírného pošramocení naší pověsti.

Jaký smysl má ale autobiografie stále fungující skupiny?

Smysl to má především v tom, že kniha vyjde k dvacátinám kapely. Mě hlavně stále udivuje, kam až jsme to jako totální samouci dotáhli.

Vždyť naší původní touhou bylo vydat jednu desku. A protože se kniha jmenuje Chinaski poprvé, tak můžeme připsat i Chinaski podruhé. Ještě nekončíme a další příběhy nás přece čekají.