Článek
Byl to váš nápad, napsat knihu o Chinaski?
Ne. Asi před dvěma lety mi zavolal redaktor a majitel vydavatelství Daranus Jan Hlaváč, jestli bychom nechtěli napsat knihu o historii kapely. Tehdy nás jeho idea moc nezaujala, ale měli jsme v plánu udělat biografii k dvacátému výročí Chinaski. Proto vyšla až nyní.
Michal Malátný dává do svého projevu emoce.
Jak práce na knize vypadala?
Od začátku bylo jasné, že jako jediný zakládající člen budu mluvit hlavně já. Tak jsem si u Honzy Hlaváče na chatě zabral na dva dny gauč a vyprávěl vše, co mi utkvělo v paměti.
Honza to pak zpracoval, vyzpovídal zbylé členy kapely a pak i další lidi, kteří jsou s Chinaski neodmyslitelně spojeni. Velice zajímavé bylo, že stejné události si každý z nás pamatoval trochu jinak.
Kniha popisuje události opravdu bez příkras. Měli jste mezi sebou spory ohledně uvedení některých pasáží?
Před poslední korekturou si text přečetli všichni členové Chinaski a pak i lidé, které znám a věřím jim. První připomínka, která přišla, se týkala právě naší velké upřímnosti a otevřenosti. Někteří lidé argumentovali tím, že laik nemusí vědět všechno o zákulisním dění.
Michal Malátný zvládá kromě zpěvu i hru na kytaru.
Druhá připomínka kritizovala velký výskyt alkoholu v ději. To jsme sice trochu seškrtali, ale podstatná část tam zbyla. Je to prostě autobiografie a ta by měla být pravdivá i za cenu mírného pošramocení naší pověsti.
Jaký smysl má ale autobiografie stále fungující skupiny?
Smysl to má především v tom, že kniha vyjde k dvacátinám kapely. Mě hlavně stále udivuje, kam až jsme to jako totální samouci dotáhli.
Vždyť naší původní touhou bylo vydat jednu desku. A protože se kniha jmenuje Chinaski poprvé, tak můžeme připsat i Chinaski podruhé. Ještě nekončíme a další příběhy nás přece čekají.