Tři klauni kdysi působili v úspěšné skupině Busters, ale rozešli se ve zlém. Po mnoha letech se Oskar vrátí z emigrace a znovu se setká s kamarády. Otázka zní, zda se dokážou snést a zda ještě dokážou spolu hrát.

„Klauni jsou filmem o lásce. Pokud se ti tři po všech těch letech totiž pořád nedokážou vystát, neznamená to nic jiného, než že jim chybí to, co spolu tvořili. Opakem lásky je lhostejnost, ne nenávist. A všichni tři milují divadlo a mají krásné vztahy,“ prozradil režisér Viktor Tauš.

„Když to v člověku je a má to štěstí, že se může podělit o své klaunství, třeba na jevišti, tak to je štěstí, tak je to klika. A pokud je to klaunství v něm, i když by nehrál a neživil se tím, tak je to vlastně taky klika. Ten vnitřní klaun je důležitý, s tím se buď narodíte, nebo to nemáte. Když vás stvořitel políbil, tak ho máte, s tím polibkem se narodíte a můžete s ním zacházet,“ říká o téhle nepopsatelné profesi představitel klauna Maxe Oldřich Kaiser.

„Už jako děcko jsem byl strašně rád, když jsem někoho mohl rozesmát nebo pobavit, s tím se asi musí člověk narodit. Já byl šťastný, když  jsem někde ve společnosti dělal kusy a lidi se tomu smáli, to jsem byl na vrcholu blaha. A to mi vlastně zůstalo. Nevím, jaké jiné povolání bych dělal. Protože já jsem manuálně velmi nezručný člověk… Zní to trochu pateticky, ale divadlo se stalo mým osudem, od šesti let jsem ho chtěl dělat, a to se splnilo. Komu se to podaří, že se mu splní dětský sen, takových lidí moc není,” dodal Jiří Lábus.