Článek
Během koncertu, jenž byl součástí festivalu Struny podzimu, svým neskrývaným narcismem a zdůrazňovanou příslušností k homosexuální menšině trochu provokoval konzervativní kruhy, ale nade vším čněl talent zděděný geneticky po obou rodičích, význačných amerických a kanadských folkových zpěvácích.
Vstřícné publikum zaplněného divadla Wainwright bavil po dvě hodiny, i s přídavky, sám u klavíru – jen s jedním odbočením ke dvěma písním s kytarou. Potvrdil záběr od vtipného komentátora vlastního života až k vážnějším momentům se vzpomínkou na zemřelou matku.
Dovedl využít i únavy po letu z Los Angeles a s humorem komentoval i vlastní chyby při interpretaci několika písní. Největší úspěch mělo Cohenovo Hallelujah, kde mohl využít svého znělého tenoru.
Došlo hlavně na písně z alb Songs for Lulu a Out of the Game, zazněla i jedna árie z jeho jediné opery Prima Donna. Přestože večer měl trochu dekadentní příchuť, na kterou naše publikum není ještě zvyklé, byl přínosem festivalu.