Původně jste měl nastoupit na místo generálního ředitele Národní galerie (NG) letos 1. září, ale fakticky začnete až od 1. ledna 2014. Proč tento časový odklad?

Důvodem jsou nezbytné kroky související s převzetím NG. Dohodli jsme se s ministrem Jiřím Balvínem na nutnosti ekonomického a právního auditu, který nechá ministerstvo kultury provést tak, aby jeho závěry byly k dispozici v závěru roku. Musí být také ustanovena garanční rada v podobě, jakou již známe z Národního divadla. To vše vyžaduje čas.

Těžiště kontaktů spatřuji přirozeně ve střední Evropě, takže Berlín a Vídeň budou důležitými partnery

Ve svém programu máte zavedení dobrovolného vstupného do stálých expozic Národní galerie místo dosavadního povinného vstupného. Proč?

Institut dobrovolného vstupného je běžný v britských a amerických veřejných muzeích a je důležitým nástrojem vzdělávání a kultivace společnosti i každého jednotlivce. Myslím si, že pravidelný kontakt s uměním, což dobrovolné vstupné umožní, vede k zamyšlení  i ke kreativnosti a také k nastavení zpětného zrcadla. Umění a kultura obecně jsou totiž zdrojem tak vzácných hodnot, jakými jsou otevřenost, tolerance a mravnost.

Nedávno jsem se v německém tisku dočetl, že jejich státní muzea a galerie jsou podfinancované a že to ohrožuje jejich činnost i poslání. Jak je to v Česku?

Hrozně bych si přál, aby česká muzea a galerie byla tak podfinancované jako v Německu. Ale vážně. Německé muzejnictví zažívalo v posledních dvou desetiletích obrovský boom, vznikala řada pozoruhodných muzejních novostaveb, nakupovala se umělecká díla. Peníze v kultuře ale chybějí všude a vždycky.

Nesporné však je, že ve srovnání s dobou před hospodářskou krizí je financování německých muzeí dnes složitější. Česká kultura podle mne trpí dlouhodobě vážným nedostatkem finančních prostředků a mnohdy chybějí peníze i na krytí prostých provozních výdajů muzeí a galerií.

V českém prostředí tak postrádám politickou zodpovědnost vůči kultuře a jasnější povědomí o jejím v neposlední řadě i hospodářském významu. Můžeme se chlubit nebývale bohatým kulturním dědictvím, za kterým k nám jezdí celý svět, máme spoustu kreativních osobností, jejichž práce je oceňována na celém světě. A to si systémovější přístup rozhodně zaslouží.

Jak by měla podle vás vypadat NG za pět let? Co podstatného se změní?

Mým cílem je vytvořit jednoduše strukturované, moderně řízené a vícezdrojově financované muzeum umění, které své zaměstnance motivuje a veřejnost zaujme pestrou programovou nabídkou. A na světové scéně si získá pozici důvěryhodné a kreativní instituce a bude vyhledávanou destinací mezinárodních výstavních projektů.

NG je příspěvková organizace ministerstva kultury, stejně jako Národní divadlo. Prý společně s Janem Burianem, ředitelem Národního divadla, chcete vyvolat diskusi o tom, jak tyto příspěvkové organizace mají dál fungovat?

S kolegou Burianem jsme v kontaktu a hodláme koordinovat kroky vedoucí k zavedení systémových opatření v řízení našich institucí. Společně s kolegy z národních kulturních institucí a samozřejmě s ministerstvem kultury budeme pracovat na nalezení vhodnější právní podoby dnešních příspěvkových organizací.

Určitým vzorem by mohl být třeba statut veřejných vysokých škol, ale to už předbíhám. Každopádně statutární a právní transformaci NG považuji za základní předpoklad jejího efektivnějšího fungovaní.

Se kterými mezinárodními institucemi chcete spolupracovat? Kam povede vaše první zahraniční služební cesta? Do Berlína, Vídně, nebo do New Yorku?

Těžiště kontaktů spatřuji přirozeně ve střední Evropě, takže Berlín a Vídeň budou důležitými partnery. Kolegům v tamních muzeích se nemusím nijak zvláště představovat, známe se dobře z mých dosavadních projektů. Podporovat budu spolupráci s dalšími evropskými a americkými institucemi, kde mám také řadu kolegů a přátel, jako třeba v Metropolitním muzeu v New Yorku. Na většině těchto míst mi půjde o rozhovory na téma konkrétní spolupráce než o nějaké opatrné seznamování se.

Na kterých výstavních projektech nyní pracujete a co z toho by se mělo dostat i do Prahy? Stane se v roce 2016 sedmisté výročí narození Karla IV. prioritou NG?

Pro příští rok připravuji s kolegy ve Frankfurtu a ve Vídni výstavu o Podunajské škole, tedy o umění na počátku 16. století. Modifikovanou verzi chci získat pro Prahu a pro New York.

Souběžně jsme v Lipsku zahájili přípravy výstavy o významu Edvarda Muncha pro středoevropskou modernu, která by po Norsku a Německu měla byt reprízována v Praze. Ke Karlovi IV. nyní mezi odborníky v Německu probíhají intenzivní diskuse o tom, jak připomenout toto významné výročí, důležité pro Čechy i Němce. A osobně by mě mrzelo, kdyby se jubilejní výstavu nepodařilo zahájit v Praze.

V úterý, kdy jste byl potvrzen do funkce ředitele NG, obeslal tisk a televizi kdosi hanopisem, že jste za sebou nechal v Kutné Hoře po výstavě Europa Jagellonica dluh 10 miliónů korun. Výstava prý měla stát 8 miliónů a vy jste měl cenu zvýšit na trojnásobek.

Výstavu Europa Jagellonica jsem připravoval z pozice hlavního autora, což s sebou nese zodpovědnost za její obsah a jeho zpracování. Nikdy jsem nevystupoval v roli pořadatele. Takže jako kurátor jsem nepodepsal jedinou objednávku či smlouvu. To přísluší výhradně pořadateli. Nikdo nikdy netvrdil, že výstava na 2000 m² s plánovanými 400 exponáty svezenými do Kutné Hory z celé Evropy by měla stát pouhých 8 miliónů korun.

Již v žádosti o finanční podporu z Evropské unie, kterou společně připravili více než dva roky před otevřením kutnohorské výstavy pořadatelé z Německa, Polska a z Čech, byly náklady české verze odhadnuty na 25 miliónů korun. Tyto a další informace nositel projektu, kterým bylo postupimské muzeum, pravidelně zveřejnoval, o čemž ostatně referovala i česká média. Takže pomluva se opírá o záměrně překrucovaná fakta.