Hlavní obsah

RECENZE: Akty Jiřího Steinbacha mají hebkost motýlích křídel

Právo, Jan Šída

Pozoruhodnou výstavu ženských aktů si mohou milovníci éterické krásy prohlédnout v českobudějovických výstavních prostorech Galerie Nahoře. Jejich autor Jiří Steinbach je civilním povoláním lékař a na všech devětadvaceti vybraných fotografiích dokazuje, že krajinu lidského těla má dokonale propátranou.

Foto: katalog výstavy

Akty Jiřího Steinbacha mají v sobě spíše cudnost, nikoli prvoplánovou erotickou vzrušivost.

Článek

Expozice do určité míry boří mýtus, že skutečně krásný ženský akt musí být černobílý. Černobílé fotografie na výstavě sice převažují, ovšem menšina barevných aktů je opravdu velice transparentní. Návštěvník si je musí prostě okamžitě zapamatovat.

Výrazný kontrast barev (oranžovorudočervená zápasí s černými stíny podkladu) a nápaditost pojetí je podnět, který okamžitě podráždí signální soustavu každého estéta. Jedno z děl evokuje Drtikolovo kultovní dílo Vlna a jiné zase slavný obraz Jana Zrzavého Kleopatra (červená postava leží na vyprahlé poušti).

Steinbach však své vidění posouvá dále. S ženskými těly experimentuje, vplétá je do sebe a vytváří z nich takřka šperk.

Černobílé akty jsou mnohem intimnější. Mají dost cudnou a poloskrytou poetiku náznaku. Dívky na snímcích jsou něžné jako pohlazení motýlího křídla. Podobně uměl s čistou panenskou krásou pracovat Taras Kuščynskyj.

Steinbachovy krásky jsou víly, jejichž smyslná těla protíná černobílý paprsek světla. Jejich vlasy jsou jako éterický závoj rozprostřený tichem prostoru. Siluety odhalených těl připomínají důstojné renesanční sochy. Nemají v sobě prvoplánové erotično, spíše bezeslovnou a klidnou linii křivek.

Tyto akty nejsou popisné, ale spíše symbolicky náznakové. Ženské ňadro či klín jsou v tomto případě jen prostředkem vyjádření. Některá těla připomínají spíše klenot nebo ušlechtilý strom či dokonce vznešenou architekturu. Jiří Steinbach s ženským tělem nakládá tak, jako pracoval Michelangelo s kamenem. V obou případech vzniklo dílo, které vypichuje do popředí estetickou stránku.

K dokonalému uměleckému zážitku přispívá bezpochyby fakt, že v sevřeném prostoru galerie, kterou tvoří vlastně průchozí foyer kulturního domu, je návštěvník skoro vždy sám. Stojí osaměle konfrontován s krásnem rozprostřeným všude kolem. Může se dle libosti k dílům přiblížit, postát, kde chce a jak dlouho chce.

Může jen tak meditovat nebo se nerušeně vracet k fotografii, která ho zaujala. A nemusí se stydět, že se mu nahota líbí. A proč by se za to měl člověk stydět?!

Jiří Steinbach: Fotografie 

Galerie Nahoře, České Budějovice, do 11. srpna

Hodnocení 90 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám