Článek
Kurátor Vladimír Birgus shromáždil s největší pravděpodobností to nejlepší, co v daném oboru u nás dnes můžete vidět. Vedle známých jmen jako Dita Pepe, Jiří Hanke či Tomáš Třeštík jsou na výstavě zastoupeny i mladé naděje, například poslední vítězka foto soutěže Frame Vendula Knopová.
Vizuální dopad moderní fotografie se poněkud posunul. Její technicko-ideové výrazové možnosti už jsou v jiných dimenzích. Pokud se návštěvník těší na „hezké obrázky“ přírody, zvířat či žen, bude zklamaný. Dokonce by se měl vyvarovat i příliš zavádějících termínů jako dobrý versus špatný nebo krásný a ošklivý.
Fotograf dneška už není nezávislým anonymním pozorovatelem dění vnějšího světa. Naopak stává se, nebo se dokonce musí stát, přímým účastníkem tvůrčího procesu. Proto jsou jednotlivé práce často pojaty jako série momentek ze života určitého umělce. Takové autovoyerství dává možnost nahlédnout přímo do jeho duše, do jeho tvůrčí dílny.
Jestliže fotografka Jiřina Hankeová začíná vysvětlení ideové podstaty svých prací větou „Odpráskla jsem se foťákem“, naplno popisuje tvůrčí snažení všech zúčastněných
Bylo by kardinální chybou vidět v těchto tématech nějakou zvrhlou exhibicionistickou manýru nebo absenci nápadů. Jde spíše o snahu dát uměleckému výrazivu další rozměr.
Jestliže fotografka Jiřina Hankeová začíná vysvětlení ideové podstaty svých prací větou „Odpráskla jsem se foťákem“, naplno popisuje tvůrčí snažení všech zúčastněných. Tato kolektivní „sametová sebevražda“ spočívá v záměrném praní vlastního špinavého prádla a odhalování citlivých momentů (na výstavě jím je například změna pohlaví otce), hledání identity (ve fiktivních rodinách) nebo i odkrývání intimity vlastní ženy (depilace klínu).
Tím, že umělec demaskuje sám sebe, využívá principu zrcadla a přesouvá nenápadně tíhu myšlenky na pozorovatele.
Definice postmoderny říká, že každá věta může být pravdivá ve vhodném režimu řeči. To lze volně aplikovat i v tomto případě. Záleží totiž na kontextu, do kterého si virtuální otisk zasadí obyvatel vnější digitální reality.