Pamatujete se na koncert před třiceti lety v pražské Lucerně?

Samozřejmě si ho pamatuju.

Hrát ale asi budete něco jiného.

Mám pokaždé odlišný repertoár, aby si někdo neřekl, viděl jsem Sonnyho před šesti lety a hrál stejné písně. Snažím se repertoár měnit.

Jak jste vybíral repertoár na středeční koncert?

Jsem rád zcela spontánní, ale naneštěstí to nemohu dělat často. Musím mít repertoár s písněmi. Nyní jich mám asi deset, které hraju s touto kapelou. Nechci však hrát každý večer totéž, pořád stejné písně, tak si vybírám z těch deseti, abych alespoň v tom mohl být spontánní.

Taky improvizujete...

Jo, téma je stejné, ale přistupujete k němu každý večer jinak. To je na jazzu skvělé. Ale možná přijde chvíle, kdy budu mít šanci vybírat si úplně spontánně, ale v tuto chvíli to tak nedělám. Nyní mám určitá témata, ale snažím se nehrát stejné věci pořád dokola.

Máte v kapele mnohem mladší muzikanty, než jste sám. Jaké je to s nimi hrát?

Mám rád kluky s energií. Naneštěstí když dosáhnete určitého věku, začnete myslet na svou rodinu, chcete si být jistý, že dostanete důchod a jste zajištěn pro případ, že byste ztratil práci, že máte střechu nad hlavou, domov. V určitém věku vám to začne probíhat hlavou, myslím u běžných lidí, ale mladí muzikanti se o to nestarají, neříkají si "mám rodinu" a myslí jen na hudbu. To je důvod, proč mám rád mladé muzikanty, co mají energii. Hraji s nimi právě proto, že jsou mladí.

Jaké to bylo dostat od prezidenta Baracka Obamy americkou Medaili za umění?

Cítil jsem se dobře, ale pořád myslím na to, že lidi jako Coleman Hawkins a Lester Young, moji učitelé, nedostali žádné ceny. Oni by měli dostat cenu. Když mi někdo dá takovou cenu, tak samozřejmě řeknu děkuji, ale děkuji i za ně. Oni by ji měli taky dostat, nejenom já, takže je přijímám za všechny lidi, od kterých jsem se učil.

Možná jste ji dostal, protože se Amerika změnila.

To ano.

Máte taky černošského prezidenta.

Kvůli tomu to není. My jsme hráli v Bílém domě už pro Jimmyho Cartera, takže to nebude tím, že máme černošského prezidenta. A do Bílého domu mě pozvali hrát i za vlády Ronalda Reagana, ale to jsme tam nešli, protože moje manželka byla nemocná. Nemyslím si, že jsem dostal cenu, protože máme černého prezidenta, ale kvůli tomu, že se Amerika změnila a uznala jazz. S Obamou na místě prezidenta to nemá co do činění. I prezidenti před ním oceňovali jazz.