Eva Hoffeová a Ruth Wieslerová si chtěly rozsáhlou sbírku Kafkových dokumentů ponechat v osobním vlastnictví. Tvrdily, že jde o dědictví po matce, kterou Brod zaměstnával jako sekretářku.

Národní knihovna v procesu argumentovala tím, že Brod, který byl blízkým Kafkovým přítelem a také životopiscem, ve své závěti odkázal rukopisy jí. Brod nesplnil přání Kafky, který ho těsně před smrtí v roce 1924 instruoval, aby všechny nepublikované texty spálil. Bez tohoto Brodova rozhodnutí by nikdy nevyšly romány Proces, Zámek ani Nezvěstný (Amerika).

Písemnosti, které po sobě zanechal Brod a mezi nimiž byly i Kafkovy rukopisy, byly mnoho let v sejfech v Tel Avivu a v Curychu. V závěti Brod pověřil Esther Hoffeovou, aby jeho pozůstalost předala Národní knihovně nebo jinému archivu v Izraeli či v zahraničí.

Ačkoli Brodova poslední vůle ponechává prostor pro různé výklady, experti soudí, že se jí Hoffeová zpronevěřila tím, že rukopisy držela z dosahu odborné veřejnosti. Část materiálů včetně rukopisu románu Proces po čase prodala přibližně za dva milióny dolarů (38 miliónů korun). Zbylé spisy odkázala svým dcerám, které je chtěly prodat Německému literárnímu archivu se sídlem v Marbachu.